Zachráníme Ham Radio?

Tahle úvaha není zdaleka první. Bohužel je to stále jen úvaha. Skutek utíká a my stárneme a vymíráme. Jsme už ve stavu, že dnešní šedesátníci a sedmdesátníci jsou pravděpodobně poslední generací radioamatérů. Zatím to táhnou, ale pokud nedojde k nějakému zásadnímu obratu, nastane během příštích 20 let chvíle, kdy ten poslední bude při odchodu zhasínat. Jenže čekat na zásadní obrat je jako čekat na Godota. Nevíme, možná také nechceme vědět, co chceme zachraňovat. Nikdo totiž nenašel odvahu definovat pojem radioamatér, nikdo si netroufl říct "ty ještě jsi radioamatér a ty už ne". Všichni jsme unisono doufali, že tohle nebude třeba, jenže jsme se mýlili.

Existují různé přístupy, ale některé zcela viditelně nemohou vést k cíli. Jediné, na co jsme se zmohli, je urputné bránění toho svého. Nejsme schopní si naslouchat, nemáme vůči sobě dostatek vzájemného respektu. Vítězí ten sprostší, ten, kdo víc řve. Vše je navíc prostoupeno všehubící politickou korektností, která brání pojmenovávat věci pravým jménem. Kdo nechce problémy, je nucen lhát, kritika je vždy nemístná, dovoleno je pouze chválit nebo mlčet. A tak se tedy mlčí...

Všichni volají po mladých, avšak "práce s mládeží" je 1000x omletá mantra, o jejíž úspěšnosti a efektivitě právem pochybujeme. Na suplování chronicky podfinancované školské soustavy není nic radioamatérského. Pěstovat vztah dětí k technice a přitom zaskakovat za (zrušené) školní dílny opravdu není úkolem radioamatérů, navíc je to velmi neprofesionální přístup, kde chybí jak potřebné vybavení, tak odborníci na odpovídající úrovni a v neposlední řadě peníze. Zadarmo pracující aktivisté, z nichž polovina má pouze základní školu a výuční list (republikový průměr), nemohou vytvořit odpovídající zázemí.

Vnucuje se poznámka "Kdo umí, umí. Kdo neumí, čumí. A kdo o tom nemá ani šajna, tak to učí". Ono totiž platí, že radioamatéřina je jen koníček a každý z nás mu může věnovat pouze omezený čas. Velmi záleží na způsobu, jakým tento "radioamatérský čas" využijeme. Víme-li, jak na to, můžeme se v některé oblasti (technika, provoz) vypracovat na špičku světového formátu. Pak nám ale už nezbývá čas na to někam chodit a své znalosti a umění předávat dál. Další problém je v tom, že sice můžeme po odborné stránce perfektně ovládat příslušnou oblast, ale neumíme učit, nejsme prakticky schopni své znalosti předat dál. Samozřejmě to platí i obráceně - byli bychom výborní kantoři, ale sami pořádně neznáme problematiku, není tedy co učit. Bohužel dochází velmi často k různým kompromisům, kdy sám "učitel" má pouze základní znalosti a ani nevyniká coby pedagog - on "učí" pouze proto, že má čas a v okolí ho nikdo vhodnější nemá. Tahle situace velmi připomíná období socialismu s dětskými kroužky, vedenými placenými, avšak nedovzdělanými vedoucími (stále se mi připomínají elektrokroužky v Ústředním domě Pionýrů a mládeže Julia Fučíka - ÚDPMJF, vedené soudruhem Hradiským). Situace by se mohla změnit, pokud by "práce s mládeží" dostala velkou finanční injekci. Bez ní to prostě nepůjde a proto také nelze koukat skrz prsty na ty, kteří se nechtějí ujmout role neplacených aktivistů.

Řešení však existuje. Chce to jen změnit přístup, podívat se na problém jinak, poohlédnout se v zahraničí. V anglosaských zemích existuje systém tzv. elmerů. Elmer je takový rádce, průvodce (i také první vzor), který si vezme začátečníka pod křídlo a stará se o něj, do všeho ho zasvětí, provede všemi úskalími, občas věnuje součástku nebo zapůjčí starší transceiver a někdy i pofouká bolístku. Výuka tedy není skupinová, jak v případě kroužků, ale individuální. Nováček i elmer jsou v každodenním kontaktu, elmer se zná i s rodiči nováčka a na malé vesnici i třeba s učitelem ve škole. Lze pak např. snadno vyřešit situaci, kdy by mladý nováček chtěl kvůli radioamatéřině zanedbávat školu nebo naopak nemohl dostat svou týdenní porci moudra kvůli chybějícím úkolům.

Systém elmerů produkuje méně absolventů oproti kroužkům jen zdánlivě. V praxi kroužků je běžné, že dítě absolvuje v kroužku jeden či dva školní roky a pak přestane chodit, koníčka opustí a zapomene, co se naučilo. Ukájet se tím, že mu v té hlavě přeci jen nějaké to minimum zůstalo a čas, strávený v kroužku tedy nebyl ztrátou, zpravidla nikam nevede. Smysl by mělo absolvovat těch školních roků aspoň 5 po sobě, přecházet od jednoho lektora k druhému zpočátku podle toho, jak se úroveň nováčka zvyšuje, později podle vlastní volby. Jenže tak to nefunguje. Naproti tomu systém elmerů má minimální procento odpadlíků třeba už jen proto, že elmer bývá zpravidla místní a s nováčkem se potkává dál, i když období jeho péče skončilo.

Elmer tedy představuje individuální výuku a kroužek výuku kolektivní. Bohužel, Čecháček je veden ke kolektivismu a to už od roku 1918. Není tu ani zvykem hledat pomocnou ruku na konci svého ramene, ani nést plnou zodpovědnost za své skutky. Proto se u nás systém elmerů neujal, stejně jako se neujala individuální školní výuka. České prostředí je takovému individualismu nepřátelské, na individuální výuku se hledí jako na buržoazní, ne-li aristokratický výdobytek, projev elitářství a při snahách o "elmerování" jsme se setkali dokonce i s podezřením z pedofilie. Proto se nyní babráme v kolektivismu, v problémech neschopných "učitelů" i zájem ztrácejících nováčků a absolvent kroužkového vzdělávacího martyria - radioamatér to s vypětím všech sil dotáhne na sotva průměrnou úroveň. Ale jde "učit" děti a koloběh se opakuje...

Určitě by pomohl systém minimálních kvalifikačních požadavků, které by musel mít ten, kdo se chce angažovat ve výuce dětí. Byl by to vhodný úkol např. pro radioamatérské organizace, které by se mohly stát garantem určité úrovně přípravy a mohly by z tohoto procesu např. vyloučit zaslepené, fanatické zastánce určitého přístupu. Samozřejmě to postrádá smysl, pokud nebudou mít radioamatéři motivaci, aby se z nich stávali lektoři. Takže se opět vracíme k penězům…

Systematicky se práci s mládeží věnuje např. skupina z Příbrami v čele s OK1DPX. Vydávají zábavně naučný PDF magazín HAMÍKŮV KOUTEK, v jehož zápatí se praví, že "HAM je mezinárodně používaný pojem pro radioamatéra. HAMÍK je tedy mladý, začínající, budoucí radioamatér". Jenže tento výrok je nepravdivý, aspoň soudíme-li podle obsahu tohoto magazínu.

Kdysi se v něm probírala výsostně radioamatérská témata, jako např. Rádio NIVEA, což byl CW transceiver, vestavěný do kovové krabičky od známého krému. Jenže došli buď autoři, nebo autorům došla šťáva. Radioamatérská témata se začala vytrácet, nahradily je zpočátku popisy různých bastlpřípravků, což jsou věcičky nadmíru užitečné a hodí se každému. Pak ale nastoupily různé modely železnice, rozvážející pití a skutečnou perlou je hydraulická ruka - opravdu věc, kterou musí každý radioamatér mít a nebo aspoň vyzkoušet. Není tedy divu, že to někdo okomentuje "ha, ha, HAMÍK...".

Necítím se být kompetentní k hodnocení výsledků této skupiny, nicméně by bylo na místě, aby se oni sami pokusili o bilanci, kde by mj. nemělo chybět:

1. počet absolventů kroužků, soustředění apod.

2. procento těch, kteří úspěšně složili zkoušku a získali koncesi

3. procento těch, kteří sami z domova vysílají

4. procento těch, kteří sami z domova vysílají ještě (dejme tomu) po 5 letech

Výsledky by samozřejmě měly posloužit k plánování činnosti do budoucna, jak jinak...

Chceme-li zachraňovat Ham Radio, budeme zachraňovat to, co dělá radioamatéra radioamatérem. Tedy věci, které musí radioamatér umět jaksi navíc oproti vynálezcům, bastlířům a Edisonům. Co to je? Něco už naznačil HAMÍKŮV KOUTEK hned ve své premise "Bastlení a telegraf dělá hama HAMem, experimentování dělá z HAMa vynálezce, badatele". Kdo dělá něco jiného, je třeba radiotechnik, kutil, bastlíř, badatel, vynálezce ... ale ne radioamatér. Není HAM. A ani nemůže být v útlém věku Hamík. Klidně Edisonek, ale ne Hamík. O tom to je... Takže:

provoz na pásmech - nejen telegrafie a jazyky, ale i obsluha vlastního zařízení, což je věc náramně složitá a vyžadující dlouhou praxi. Ono totiž jde o reflexy, které musí být usazené velmi hluboko. Vědět, že např. pravděpodobnost dovolání se zvýší, když zapneme XIT a naladíme ho na +110 Hz má smysl jen tehdy, když to děláme i v polospánku, ve stavu totálního vyčerpání, v podstatě kdykoli. Poměrně často není možné spojení udělat, když vysíláme CW pomalu, ale pokud zrychlíme, jde to najednou jak po másle. Takových "fintiček" jsou desítky a vědět, kdy jakou použít je to, co dělá operátora operátorem. "Fintičky" jsou ovšem přísně individuální a každý si je musí vynaleznout sám, někdy je třeba je znovuvynalézt i např. při změně zařízení. No a k tomu potřebujeme schopnost přijímat CW vysokými rychlostmi v otevřené angličtině a nejméně jednom dalším světovém jazyku a to i při signálech na úrovni prahu slyšitelnosti, které jsou roztrhané rychlými úniky a s QRN. Při SSB pak sice nepotřebujete přijímat Morse, ale 3 jazyky mohou být málo a musíte poslouchat o to lépe, filtr lze zúžit na ~ 1600 Hz, ale ne víc, pak tomu už opravdu není rozumět.

Můžeme bez obav konstatovat, že v míře potřebné tohle umí v téhle zemi tak 200 lidí (velmi optimistický odhad). Rekordmani to zvládnou za 5 let, procento radioamatérů, kteří to nezvládnou nikdy si netroufám odhadnout.

technické znalosti - jenže mnohem širší a hlubší přinejmenším o VF techniku. Kromě pokročilého matematického aparátu se velmi hodí např. teorie spojitých signálů, fyzika polovodičů. Při stavbě stožárů se velmi dobře hodí strojařina, statika.

znalost antén a šíření - tohle není možné jednoduše zařadit mezi technické znalosti, protože to zahrnuje mj. i astrofyziku, geofyziku a fyziku vůbec a to na úrovni, obvyklé u vysokoškoláků. Jde o celý velmi náročný vědní obor. Většina radioamatérů tuto materii zvládá stylem poštovního koně, ale obor jako takový zůstane záhadou pro 90% z nich.

předpisy - taková povinná úlitba, která nám v hobby moc nepomůže. Tyto znalosti jsou potřebné u zkoušky, ale pak se začnou vytrácet, ať děláte, co děláte. I ten, kdo je "všech radioamatérů futrál" nakonec skončí u toho, že si pamatuje tak akorát kmitočtové hranice amatérských pásem, výkony a bandplán, tj. kde CW, kde SSB, kde DIGI.

Teď se podívejme, co se stane, když budeme preferovat nesprávné věci.

Obvykle se nesprávně preferuje technika a děje se to se slovy "já nejsem (on není) operátor, ale technik". Např. v USA je to přímo institucionalizováno v podobě technických koncesních tříd (Technician a Technician Plus), v mnoha zemích Evropy včetně OK to vedlo k zavedení "beztelegrafní" VKV třídy (u nás v 60. letech třídy S, v r. 1978 třídy D) a de facto to připravilo podmínky k zásadní změně - zrušení zkoušky z Morse pro přístup na KV. Tím také, jako důsledek tzv. "harmonizace", k faktickému zániku koncesních tříd. S omylem preference techniky na úkor provozu se však můžeme vypořádat jednoduše - poté, co už u nás není trestným činem pouhé vlastnictví např. vysílací elektronky, je technická koncesní třída zbytečná.

K technice tedy koncesi ani pásma nepotřebujeme, zatímco k provozu ano. Proto je tedy správné dávat provoz na první místo.

Odrazem nesprávných preferencí je i výrok -DPX-, který se objevil ve 128. čísle Hamíkova koutku:

Nemá smysl spekulovat nad tím, co autora -DPX- vedlo k napsání a zveřejnění takového textu, to by měl vysvětlit on sám. Smysl však má poukázat na bezdůvodnou bagatelizaci radioamatérské činnosti na pásmech, tedy činnosti, které jsme přiznali prioritu. Není jasné, jakým právem -DPX- doporučuje, čemu se má radioamatér - mimochodem většinou dospělý, často velmi dobře vzdělaný člověk - věnovat. Dozvědět se po více, než 50 letech, že člověk promrhal život činností, kterou by měly vykonávat roboty je totéž, jako když se labužník (gourmet) dozví, že jídlem se mohou cpát roboty a on by měl lépe využít čas psaním kuchařek a školením mladých kuchtíků. Určitě je tedy na místě se -DPX- zeptat, jakým právem chce o někom tvrdit, že se nevěnuje rodině a nesebevzdělává se, kašle na umění, cestování a pohyb v přírodě a konstruování mu nic neříká.

Potrefená husa nejsem, nemám žádnou potřebu se jakkoli chlubit. Kejhání by tedy nebylo namístě, přesto se cítím být tímto výrokem napaden. Proto bych -DPX- vyzval, aby se nad svým textem zamyslel a pokusil se nejen mě, ale i ostatním čtenářům přiblížit důvody, které vedly k jeho napsání. Na oplátku mu já vysvětlím, proč vlastně reaguji:

Zarámovaná poznámka autora -DPX- zasahuje radioamatéry ve velmi nevhodném okamžiku, kdy se jedná např. o tom, jestli nám bude či nebude odebrán oblíbený "dvoumetr". Rovněž se objevil nový druh provozu FT8, který zažívá přímo raketovou expanzi a charakterizuje ho na jedné straně pokles významu např. velkých antén a výkonů, naprostá ztráta nutnosti jakékoli operátorské zručnosti (tj. každý může a všichni jsou si prakticky rovni - nováček i zkušený, super vybavený i "chudý amatér"), na druhé straně absolutní ztráta lidského kontaktu a možnost, aby "spojení" navazovaly právě roboty. Tisíce telegrafistů po celém světě se zděšením sledují pokles aktivity na CW, objevují se první expedice zaměřené na finanční zisk a proto preferující FT8 a např. statistiky Club Logu (uvedeno období 2019-08-30 až 2019-09-06) uvádějí, že z 331 256 QSO nahraných v uvedeném týdnu bylo FT8 - 56.25%, FT4 - 19.98%, CW - 10.46% a SSB - 10.18%. Svou poznámkou o robotech tedy -DPX- zašťoural do obnaženého nervu, proto by měl také počítat s adekvátní reakcí.

Mohu jen dodat, že příslušného softwarového robota lze koupit na eBay za 20 dolarů (viz https://www.ebay.de/itm/FT8-FT4-QSO-ROBOT-FULLY-AUTOMATIC-QSO-MACHINE-PERSONALIZED-TO-YOUR-CALLSIGN/153600674309?hash=item23c3504a05:g:SVMAAOSw0VZdUTSb ... jinak stačí do vyhledávání zadat FT8 robot ). Autorem tohoto zázraku je Efstathios Maliakis, SV5DKL, který celou věc zveřejnil ve snaze demonstrovat absurditu FT8 a nesmyslnost jeho obliby.

I kdyby to byla souhra náhod, je zmínka o Myšlení lidem, dřinu strojům na tomto místě spíš svědectvím o výpadku myšlení -DPX- - ona totiž právě ta "dřina" je na celém hobby to nejkrásnější.

Chceme zachránit Ham Radio pro příští generace. Potřebujeme lidi, kteří dokážou umístit OK na mapu světa. Stárneme a vymíráme. Snažíme se zachránit, co jde. Uděláme pro nově příchozí všechno, ale ti musí přijít připravení, nemáme sílu na to je učit letovat a měřit voltmetrem napětí. Ale pokud je někdo připraví tak, že jim naočkuje pohrdání těmi, kdo jsou aktivní na pásmech a dělají velký počet spojení, nemáme na čem stavět. Takový "učitel" nám tím velmi škodí. Ptám se - PROČ?

Samozřejmě nemusí jít o explicitně vyjádřené pohrdání. Stačí to, co má být zahubeno (např. vysílání) bagatelizovat, marginalizovat, a když se to dělá jemně, soustavně a dlouho, je efekt zaručený. Nelze proto říkat, že zachraňujeme Ham Radio a přitom se zabývat roboty. To nefunguje.

Mimochodem - má smysl připomínat, že koncesi může získat pouze živý člověk, nikoli robot?

Ale zpět k racionálním konstatováním.

Všechny ty technické experimenty totiž nemají bez návaznosti na provoz na pásmech vůbec smysl. Např. experimentování s anténami - u QSO je RST zcela k ničemu, RBN spoty jsou ovlivněné i vlastnostmi RX antény, ani dB na FT8 nemají potřebnou vypovídací hodnotu. Jediné, co je jisté, je dovolal-nedovolal. Tyto události je nutné sebrat v potřebném množství a statisticky vyhodnotit, to je jediná cesta, jak poznat výsledek experimentu s anténou. Je samozřejmě nutné vyloučit případy, kdy se nedovoláš, protože to neumíš. A jsme u jádra pudla...

Já jsem v tomhle oboru profesionál, vystudoval jsem to, od 70. let minulého století o tom píšu. Neznám jinou cestu, jak zjistit, jestli anténa funguje, než její ověření v praxi a statistické vyhodnocení velkého počtu spojení. Analýza momentovou metodou a "olétání" vyzařovacího diagramu vrtulníkem (dronem) může být pouze doplňujícím materiálem, ale postavit na tom anténu nelze. Je obrovský rozdíl mezi tím, když se staví jedna anténa a je jasné, na jakém místě bude a tím, když se má anténa vyrábět sériově ve velkém počtu kusů a bude instalována na řadě velmi různých míst. Na anténu, určenou pro sériovou výrobu, která se má používat na vysílání, je nutné na prototypu navázat pěkných pár tisíc QSO pokud možno z různých QTH, na to se hodí např. expedice. Jinak nelze ručit za její parametry. Potvrzuje to Force 12, G0KSC, YU7EF... Historie kolem VKV antén F9FT, PA0MS nebo OK1DE je dobře známá. Jen naprostý idiot si může myslet, že by tyhle antény mohly být tak úspěšné, kdyby se 10000x nevyzkoušely v praxi, což samozřejmě nepůjde bez "mlátiček", které ta QSO udělají.

S Arduinem (a STM, Blue Pill, Teensy a podobnými deskami) dělám hodně. Dovolím si proto říct, že pro radioamatéra existuje spousta užitečných konstrukcí, které se budou hodit v ham shacku. Ale proč proboha robot? Proč třeba ne můj klíč Tinykeyer, který existuje nejméně ve 1000 kusech a okopírovali ho i Taiwanci a vyrábějí ho průmyslově, vzorek mi poslali. Proč ne třeba AZ/EL rotátor? Ten je stejně efektní jako robot a když se to propojí s družicovým provozem, je to téma, s kterým můžou i do televize. Robota si pustíte 5x a pak je (v lepším případě) rozebrán, v tom horším putuje do kontejneru jak byl ... ale budeme se holedbat, kolik jsme se toho naučili, že?

Udělat třeba automatický anténní tuner pro velký výkon je úkol "pro velké kluky". Ale je kolem toho spousta věcí, které mohou dělat i ti 10letí špunti. Třeba zrovna to Arduino. A tam se naučí. A tak bychom mohli pokračovat...

Je třeba rozlišovat mezi elektronikem a radioamatérem a přiznat si, že radioamatér toho musí umět mnohem víc. Jinak vychováme dalšího "netelegrafistu", který nám v boji o udržení pásem nikterak nepomůže. Situace začíná být kritická - pásmo 2m je v ohrožení, ve Švédsku snižují povolené výkony, z mnoha stran jsou slyšet řeči o zužování pásem (i v souvislosti s FT8). Nejen v Severní Koreji, ale i v Turkmenistánu (bývalá sovětská republika) je radioamatérské vysílání zakázané a pokud bude radioamatérů ubývat stejným tempem, jako dosud, hrozí, že ITU odejme radioamatérům statut radiokomunikační služby, což by byl náš celosvětový konec.

Situaci sice částečně zachraňuje Rusko, zejména jeho asijská část, kde počet radioamatérů i aktivita (na pásmech i konstrukční) roste. Jenže pak se vysílání stává poněkud jednotvárnou záležitostí a ztrácí na své atraktivitě. Ta se obnoví, až se na pásma vrátí aktivní radioamatéři v různých zemích a budou se věnovat provozu, jehož základem je mezilidská komunikace (tedy CW a SSB), nikoli dialog strojů.

That's all, folks!

Praha, září 2019
OK1RR