V pořadí již šestá turecká IOTA expedice je za námi a tentokrát kromě samotného vysílání byla okořeněna i trochou adrenalinu, takže určitě i za pár let budeme mít na co vzpomínat, hi... Nebudu ale předbíhat a vezmu to popořadě.

Pátou akcí byla aktivace ostrova Karaada v AS-098. Tím pádem už nám letos v celém TA zbývaly na výběr pouze dvě doposud neaktivované ostrovní skupiny – černomořská AS-159 a středozemní AS-115. Na AS-159, přesněji řečeno na ostrov Giresun, už sbírám podklady několik let. Stále jeho aktivaci z nějakých důvodů odsouváme na později a nejinak tomu bylo nakonec i letos. Z logických (jak naivní, hi..) důvodů padlo v tomto roce rozhodnutí na "poklidné a stabilní" podnebí ostrovů ve Středozemním moři, tudíž AS-115. Do této referenční IOTA skupiny "Antalya Province group" spadá podle oficiálních údajů na IOTA RSGB 15 různých ostrovů, ale v reálu, když se spočítají podle satelitních snímků všechny větší šutry a skály v dané oblasti, tak jich tam najdeme hned 22.

Nemilým překvapením bylo, že v celé AS-115 není na žádném z ostrovů jakákoliv stavba s přípojkou elektřiny. Strávil jsem opět hodně času nad satelitními snímky v Google Earthu, prošel jsem v tom nejvyšším rozlišení naprosto všechny ostrovy, ale nikde jediná stavba, dům, maják nebo hotel. Tím bylo jasné, že letos to bude po několika letech opět akce jako ta naše vůbec první, na ostrově Kosrelik, zcela ve stylu Polního dne – úplně vše budeme muset dovézt na ostrov s sebou a provoz a vše ostatní pouze ze stanů.

Při dalším výběru začaly postupně odpadávat jednotlivé ostrovy – některé jsou již na dohled od SV ostrovů, takže by bylo automaticky zaděláno na zbytečné problémy a toho jsme se dobrovolně vzdali, hi. Zbývající ostrovy se zdály být podobné jak vejce vejci – žádné pláže, několika metrové hradby skal podél ostrovů, strmé převýšení, špatný profil a nikde žádný větší plac na postavení antén a zázemí.

Na konec se jeden s pláží přeci jen našel – byl jím ostrov Suluada v KM56FF, 12 km plavby od nejbližšího obydleného místa, městečka Adrasan, a přibližně 80 km jižním směrem od Antalye. Ostrov Suluada, v překladu Vodní ostrov je díky svému nepřístupnému terénu zcela liduprázdný, i když svými rozměry 1200m na délku a 280m v maximu na šířku patří k těm větším. Jedinými "obyvateli" ostrova je kolonie mořských racků hnízdících na JV cípu ostrova, stádo 20ti divokých koz a pár dalších menších zvířátek. Profil ostrova je extrémně náročný na pohyb, vyšplhat se kamkoliv výš je díky tunám postupně se sesouvajícího a rozpadajícího se kamení zásadním problémem hraničícím se sebedestrukcí. Nejvyšší vrchol ostrova má 105 metrů.

Suluada má však dvě pláže a jedna z nich, na jeho SZ cípu, byla z našeho hlediska přesně to pravé co jsme hledali – při správném postavení antén budou otevřené všechny důležité směry – počínaje SA přes NA a celou EU a konče AS, včetně plného otevření na JA. Pláž je v nejširším místě mezi mořem a přilehlou cca 50m vysokou skalní stěnou široká asi 20 metrů a dlouhá cca 60 metrů. Proti všem ostatním ostrovům ideální místo. Dál nebylo co řešit – naším letošním cílem je prvoaktivace ostrova Suluada.

Dál už vše běží jako jiné roky – postupně jsou vyměněny stovky e-mailů, po konzultaci s místními obyvateli a prohlídce počasí na internetu za minulou dekádu vybíráme "ideální" termín akce, 15. – 19. května, kdy má být ještě snesitelné teplo (do 35 C ve stínu) a nebe bez mráčků...

Trochu komplikací vzniká při žádání o značku TC07DX a povolení vysílat z ostrova. Ankarské oddělení PTT již licence na podobné aktivity nesmí vydávat a agenda byla přesunuta pod jinou složku do Istanbulu... I tohle se ale po mnoha telefonátech podařilo vyřešit a po odeslání písemné žádostí máme za pár týdnu licenci v ruce. Zajímavostí na koncesi je to, že kromě samotného povolení nám v ní také písemně oznamují, že musíme po expedici doložit vytištěný kompletní seznam všech navázaných QSOs a zaslat QSL lístek, hi. Trochu se asi projevuje i ekonomická krize, neboť poplatek za vydání licence podražil oproti letům minulým o pěkných 1000%. Podstatné ale bylo, že "papír s razítkem" byl na světě a aktivace ostrova povolena. O ostatních povoleních a jejich získávaní je zde zbytečné psát...

Další podstatnou otázkou byla sestava, která by měla chuť strávit v naprosto polních a celkem extrémních podmínkách ostrova uvažovaných 92 hodin provozu. Po minulých expedicích ani tahle otázka nevydržela dlouho a za pá dní nás bylo 6 – Vláďa 1CW, Franta 1DF, Zdeněk 1FIA, Pavel 1MU, Slávek 1TN a Honza 2 ZAW. Jelikož letos byly z počátku roku k sehnání levné zpáteční letenky na trase Praha – Mnichov - Ankara (v reálu stály kluky od 4900,- Kč do 8950,- Kč a jejich nákup byl spíše loterií, hi) nejelo letos z OK žádné "doprovodné" vozidlo a všichni kluci z OK letěli. Tím pádem nebylo možné dovézt většinu výbavy z OK a nezbývalo nic jiného, než pronajmout druhé auto přímo tady v Ankaře, stejně tak poshánět agregáty, stany a další nezbytné věci. Když nám byl později přislíben v místní půjčovně (za nechutně vysokou cenu...) VW Transporter, uvolnilo se ještě jedno volné místo v autě. Po veřejném infu na ČRK fóru, že hledáme ještě jednoho dobrodruha došlo během pár hodin 5 nabídek a sedmým do party se stal Zdeno 2ZW. Všem ostatním, co se ozvali, tímto ještě jednou děkuji, víc volných míst bohužel opravdu nebylo.

Měsíc před akcí už vše běží naplno a proviantu nemile přibývá – 170 litrů balené pitné vody, 12 kanystrů s 250 litry benzinu, 2 elektrocentrály vážící prázdné 190 kg, 2 velké vysílací stany, 4 malé stany na spaní, 2 x PA, 4 x TRX, antény a další desítky "potřebných" krámů. Nakonec toho bylo přes 1,3 tuny materiálu a půjčená dodávka si docela "sedla", hi.

Čím více se přibližoval datum plánované aktivace, tím více se vtírala myšlenka, zda na Suluadě skutečně dokážeme na tak malé pláži, s padajícím kamením na straně jedné a otevřeným mořem na straně druhé, reálně fungovat celých 5 dní. Podle satelitních snímků a z pár dostupných fotek byla pláž z velké části zasypávána padajícím kamením a nikdo z nás nechtěl dobrovolně zažít průlet 20ti kilového šutru svištícího, v lepším případě, kolem hlavy. Nakonec jsem na Velikonoce vzal auto, spojil příjemné s užitečným a udělal si s rodinou a přáteli 1400 km "výlet" z Ankary na Suluadu a zpět.

Přístavní městečko Adrasan bylo tou dobou ještě liduprázdné, ale i přesto se podařilo najít a dohodnout 8m dlouhou loď "Firtinu 07" (což v překladu znamená "Bouře" = už to nás mělo varovat, hihi) s anglicky mluvícím kapitánem. Po delším smlouvání o ceně následovala 40ti minutová plavba a 5 týdnů před začátkem samotné expedice jsem poprvé vystoupil na Suluadě.

První dojmy byly dobré – hladina moře bylo cca 1,5 metru pod úrovní naplaveného pískového valu na začátku pláže a místo, kam dopadalo volně padající kamení z vysoké kolmé skalní stěny byl úsek do 10ti metrů od hrany skály. Na postavení vysílacích a "spacích" stanů nám tak zbýval výřez pláže o šířce 10 metrů a délce 30 metrů. Povedlo se také najít místo, kde byl použitelný signál mobilního operátora, takže jak možnost zásobovat našeho WEB mastera aktuálními informacemi přímo z ostrova, tak varianta zavolat si pomoc v případě nouze byla předem ověřena. Počasí bylo skvělé, téměř nefoukalo, nádherně čistá pláž, barva moře jako někde v Pacifiku, prostě super. Jediné nepříjemné bylo potvrzení toho, že s materiálem se opravdu nedá nikam z pláže vyšplhat a není zde dostupná žádná jeskyně či jiný přírodní úkryt...

Do začátku expedice zbývaly 2 týdny a všechny logistické a organizační problémy se postupně dařilo řešit. Pár dní před odjezdem na ostrov se začali postupně slétávat do Ankary kluci z ČR a v pátek, den před odjezdem, dorazil i poslední z nich, Honza 2ZAW, a z Damašku po vlastní ose Zdeněk 1FIA. Byli jsme komplet.

V sobotu v 05.30 vyjíždíme dvěma narvanými auty směrem jih. Cestou nás potkává pár "horkých" chvilek a několikrát přerovnáváme přeplněnou dodávku. Po 9ti hodinách jízdy jsme na místě a začínáme nakládat loď. Vyjevený výraz majitele lodi při pohledu na množství našich věcí moc neřešíme, neboť nám původně tvrdil, že jeho loďka již jednou vezla 46 osob a s tou 1 tunou a 7 pasažéry nebude mít žádný problém, hi... Sice nám ještě předtím dost tvrdě telefonicky oznámil navýšení předem domluvené ceny za dopravu o 100% , které se povedlo usmlouvat jen na konečných +50% , ale ve finále mu budiž odpuštěno, neboť si ty peníze, jak se později ukázalo, opravdu zasloužil... Za hodinku nakládání a přerovnávání je loď naložena a s hodinovým zpožděním vyplouváme. Moře je klidné a po 50ti minutách plavby přistáváme u břehu Suluady. Vykládání jde rychle a za 20 minut se loučíme a zůstáváme na ostrově sami.

Už za světla baterek doděláváme první anténu, loopa na 30m a první velký vysílací stan se zařízením. Nepotěšilo první zapnutí PA, kdy se z něj lehce zakouřilo a šmahem musí ze stolu. Druhý papík už maká a v 18.44 GMT děláme na 10131.0 symbolické první QSO s Jardou 2GZ, který je náš expediční WEBmaster a QSL manažer a alespoň tímto způsobem mu vyjadřujeme naše poděkování za vše, co pro IOTA akce dělá z ČR.

Pak již začíná 30m "maso" a jakmile propadne první spot klástrem, "dějí se věci". Pokaždé, když na některém z ostrovů začínáme, je to stejné – pásmo začne během minuty "přetékat" a provoz SPLIT UP 5 je minimum. Množství "také HAMů", kteří jeden na druhého z vysoka kašlou a při snaze dovolat se nerespektují vůbec nic, je zpočátku opravdu "úžasný" (jeden amatér, povoláním psycholog, mně kdysi vysvětloval, že se to dá přirovnat ke klasické davové psychóze, takže je to prý "v celku normální stav",hi). Ani kdysi jedineční JA už nejsou dávno tím, čím bývali a po zahrání JA1L? už nevolá jen 5 dalších Evropanů, ale přidává se i několik zcela jiných JA... Ale i proto na ostrovy jezdíme, zažít si na živo podobné extrémní situace a zkusit se s tím pokud možno úspěšně poprat. Nepříjemnější je, že šifruje jakákoliv připojená externí pastička a na ruku nejde zahrát v podstatě nic, aniž by si člověk nemusel ihned připadat jako blbec... Tím pádem se první hodiny nechtěně omezujeme pouze na strohý provoz z PC, než se nám již pozdě v noci podaří najít (i později opakující se ) problém. První hodiny jsou díky ohromnému množství volajících co se týče hodinových rejtů slabší a jediné co trochu pomáhá je rychlé střídání operátorů za ty "čerstvé" a doposud "nevytočené" (což každému vydrží tak prvních 10-15 minut, hi).

Ráno je v logu prvních 1000 QSO pouze z 30m a je jasné, že jinak lehký směr na NA bude tentokrát problém – 3 km ve směru na EU/NA je několika kilometrová horská stěna vysoká 700m – 850m, ale ještě více vadí 50ti metrová skála, kterou máme hned 15 metrů za svými zády. Oproti tomu směr na JA mile překvapil a volné moře na QTF 51 stupňů dělá své. Vůbec poprvé máme po první noci více QSO do JA než do NA.

Kolem půlnoci už stojí i všechny 4 spací stany a postupně začínáme "odpadat". Stany máme umístěné pouhé 2 metry od moře na vrcholu písečného převisu. Na pevnině vidíme v dálce pouze jediné světlo malého majáku, nebe je plné hvězd a pile-up jede. Vlny se líně plouží po písku a příjemně nás uspávají. Nemá to chybu - jsme sami na liduprázdném a zapomenutém ostrově, děláme jenom to, co nás všechny baví a uspokojuje a zcela zapomínáme na naše denní starosti běžného života. Je nám fajn...

Hned za úsvitu se kluci dávají do stavby dalších antén - Slávek s Honzou do loopu na 20m a Vláďa s Frantou do stavby multiband vertikálu AV-640 (TNX Standovi 1JR, který nám ho poskytl za akční "tekutou" cenu, hi). Doděláváme druhý vysílací stan kde připravujeme druhé pracoviště. Půjčený 9KW agregát zvládá naprosto vše s přehledem, včetně kombinace 2,3 KW konvice, 1KW vařiče a běžícího PA a TRX a ostatních menších spotřebičů, takže nemusíme vůbec spouštět druhý záložní 4KW agregát.

V poledne už je na otevřené pláži přes 40 C a není se kam schovat, mazadla s faktorem 30 a výš jdou rychle na dračku. Tou dobou přichází první neveselá zpráva – kamarád Ozer, TA2RC posílá "dramatickou" SMS, že pobřežní služba v nedalekém přístavu Finike právě vydala varování pro menší lodě, protože v noci je očekáván příchod bouře s větrem o rychlosti kolem 80 km/h. Na otevřeném moři jsou předpovídány 3 metrové vlny. Nikdo z nás této zprávě moc nevěříme, počasí je na ostrově skvělé, téměř nefouká, nikde žádné mraky a moře je tam, kde má být, klidné a ospalé. Při následném tlf. hovoru trvá ale Ozer na svém a několikrát zdůrazňuje, že setrvání na ostrově bez možnosti rychlého opuštění pláže je velice nebezpečné a ať zvážíme okamžitý odjezd. Děkujeme mu za informace, ale nikam samozřejmě odjet nehodláme. Pro jistotu nakonec překotvujeme vysílací stany trojitým kotvením, donášíme těžké kameny a 10ti litrové butele s vodou, kterými zatěžujeme boční stěny stanů. Přemisťujeme i všechny 4 spací stany o pár metrů dál od otevřeného moře.

Franta s Vláďou mezitím instalují přímo v moři AV-640 a vyjíždíme na dvou bandech současně – na 17m s AV-640 a s loopem na 20m. Dvacina jde super, ale 17m je zklamáním, pásmo je dnes téměř zavřené... Vláďa 1CW coby demokraticky zvolený kuchař svolává k prvnímu jídlu, podává se andaluská studená polévka, kančí kýta na smetaně a tvarohový biskupský chlebíček (hihi)...

Vertikál s PA na 17m bohužel gumuje loopa na dvacině a nepomáhají ani externí pásmové filtry. Plánujeme přemístění vertikálu na druhý okraj pláže, ale necháváme to, až budou postaveny všechny zbývající antény. Naší hlavní "zbraní" má být 5-ti pásmový Spider beam, ale po informaci o možném nočním větříku rozhodujeme, že se do stavby Slávek pustí až další den, kdy už bude po všem. Jako záložní variantu staví Slávek další loop, tentokrát na 17m a vzájemné rušení klesá pouze na S2. Vláďa 1CW a Honza 2ZAW se ujímají rolí horolezců-dobrovolníků a po brutálním svahu se snaží po čtyřech vydrápat do cca 30ti metrů a natáhnout dipól na 7MHz směrem na obří kámen, který je v moři pár metrů od pláže. Dipól je za hodinu funkční.

Blíží se večer a voláme Ozerovi, jaká je aktuální předpověď – varování platí, jen není jisté, zda nás vichřice zasáhne plnou silou, nebo zda nás to jen "lízne".

Do půlnoci je vše v klidu, ale pak se předpověď začíná naplňovat. Na západě vidíme hustá černá mračna, zvedá se vítr a začínají se objevovat vyšší vlny. Kolem 01.00 už dosahují cca 50 cm pod hranu, která dělí moře od zalití celé pláže. V 02.00 nám začínají tuhnout rysy, vlny se "zastavují" vždy pouhých pár centimetrů od hrany převisu a na pláž se dostává od těch největších první voda. Dvacka je v té době pěkně otevřená a Honza ZAW jede na SSB super JA pile-up. Když jdou SSB signály dolů, zkouším přejít ještě CW a tam se to opět rozbíhá, střídají se JA a konečně chodí i něco delšího z NA, včetně pár W6/7. Druhé pracoviště jede pouze na holých 100W na 40m, ale dipól natažený nad mořem chodí super a odsejpá to. Kolem 02.30 začíná už opravdu foukat, nejvyšší vlny se dostávají lehce přes hraniční val a voda je pouhý metr od prvního stanu. V 03.00 už jsme všichni (no, jedna výjimka by se našla, hi)...) na nohou, ze silného větru se stává vichřice a začíná deformovat malé spací stany. U vysílacích stanů začínají během okamžiku v náporech větru praskat švy kolem ocelových oček bočních plachet. Trhají se první dvě stěny velkého stanu. Začíná být "husto"...

Vláďu 1CW necháváme jet dál pile-up na 40m dokud bude mít střechu nad hlavou a zbytek nás uvnitř vysílacího stanu drží zevnitř každý svou stěnu a snažíme se, aby neuletěla. Vítr dál sílí, stěny jsme ještě s vypětím sil schopni držet, ale začínají se v nárazech větru deformovat trubky, které vytvářejí kostru stanů. Vítr nafukuje stany zevnitř a je jen otázka času, kdy něco nevydrží a celý stan zmizí v moři. Jediné co nás ještě napadá, je odstranit jednu ze zbývajících stěn, aby mohl vítr "proletět". Odřezáváme plachtu směrem k moři a pomáhá to, nosné trubky se přestávají bortit. Naskýtá se nám nečekaná podívaná – každý z nás držíme jednu ze stěn stanu, vítr si s námi vesele pohrává a přitom se díváme do černé tmy, kde je od nás jen 5 metrů rozbouřené otevřené moře. Díky tvaru pláže, síle a směru větru vlny nejdou plnou silou přímo kolmo na pláž, ale jakoby kolem nás "projíždějí bokem" – každých pár minut přijde větší vlna, kterou nejdřív slyšíme a pak vidíme, jak její vršek, snad o metr přesahující výšku pískového valu, profičí kolem nás a plnou silou se tříští o několikatunové kameny stojící jim v cestě vedle pláže... V poloze držičů stanových stěn zůstáváme další 3 hodiny. Kolem 06.30 se vítr začíná tišit. Telegrafní pile-up na 40m jel nepřetržitě celou noc, ať se dělo co se dělo, v logu je v této chvíli kolem 5000 QSOs...

Hned jak polevuje vítr na rozumnou míru, dáváme se do oprav stanů a Zdeno ZW rozjíždí pile-up na probouzející se dvacině. V logu jsou tou dobou už KH7, KL7, VP8 plus pár stovek JA, jednoduché loopy u moře opět šlapou dobře. Kolem 09.00 se vítr tiší, hladina moře ale zůstává mnohem výš, než když jsme připluli. Kolem ostrova projíždí poloprázdná výletní loď a Turci na nás gestikulují, že celá pláž bude zatopena, a ať ihned odjedeme. Voláme opět Ozerovi, jaká je situace – bohužel, má pro nás opět špatné zprávy – další vichřice, tentokrát již přímo v okolí ostrova má přijít dnes kolem západu slunce. A aby toho nebylo málo, tak na zítřek je předpovídaný ten samý scénář. Vítr má být sice nepatrně slabší, do 70km/hod, ale vlny mají opět dosahovat 2 metrů. Při pohledu na stávající zvednutou hladinu "klidného" moře, nám není do řeči...

Svoláváme krátkou poradu s jedinou otázkou na každého z nás - zůstaneme na ostrově s vědomím toho, co dle předpovědi přijde večer, nebo se pokusíme ostrov opustit? Hlasování dopadá jasně, 6 hlasů je pro variantu ihned začít balit, pouze Franta 1DF tvrdí, že jeho snem vždy bylo zemřít na radioamatérské expedici, hihi. Je rozhodnuto - balíme. Necháváme Zdenka 1FIA pokračovat dál CW pile-up na 20m, kde to skvěle šlape a voláme kapitánovi. Moc se mu na moře nechce, zná předpověď stejně jako my, ale nakonec je ochoten připlout tak rychle, jak jen to bude možné. Ihned se dáváme do balení.

Ve chvíli, kdy se začínají opět slabě zvedat vlny, dostává se voda lehce přes hranu pláže. Definitivně ukončujeme provoz ve chvíli, kdy první el. rozdvojka začíná plavat ve vodě. Posledním zalogovaným QSO TC07DX je na 20m v 09.09 UTC UT0RM. Za 36 hodin a 9 minut čistého provozu končíme s 6.252 QSO, což dává pro nás překvapivých 4.619 individuálních značek (čekali jsme mnohem méně, díky provozu na 4 pásmech...).

Balení je hektické a loď přijíždí ve chvíli, kdy už máme většinu věcí alespoň nanošenou na vyvýšeném kameni na pláži. První i druhý pokus o přistání Firtiny v blízkosti pláže se nedaří, v té chvíli pouze metrové vlny ženou loď na nedaleká skaliska a malá kotva loď v silném bočním proudu nedokáže udržet. Už se zdá, že to kapitán vzdá a vrátí se na břeh bez nás. Po delší diskuzi na lodi se rozhoduje pokus opakovat a na potřetí se manévr daří. Nejsme sice 1,5 metru od břehu, jako když jsme na ostrově přistávali, ale těch 6 metrů vodou nám nikomu nevadí, hlavní je, že loď je tady...

Začínáme nakládat téměř ten samý náklad, co jsme před 2 dny dovezli. Za neustálého pokřikování kapitána ať spěcháme, že nemáme moc času, se vše daří naložit, ale problém nastává s velkou centrálou – loď má na přídi pevné zábradlí, takže všechny větší věci musíme pronést mořem až k lodi a pak přehodit do 2m výšky, abychom se dostali přes zábradlí. Se 120kg vážící centrálou plnou benzinu si to nikdo z nás neumí představit, ale nechat ji na ostrově prostě nemůžeme. Donášíme ji tedy na hranu pláže a čekáme na odeznění největší vlny. Pak 7 lidí zvedá centrálu doslova nad hlavu a v této poloze "běžíme mořem" k lodi . S velkým kusem štěstí a vynaložením všech sil se nám agregát daří narvat na zábradlí... Kolem 14.00 je vše naloženo, nic jsme neutopili a odplouváme.

Při plavbě do přístavu je nám všelijak. Na jednu stranu jsme rádi, že jsme na lodi, vše se podařilo naložit a nikomu se nic nestalo. Na druhou stranu nám něco v hlavách našeptává, že přeci kolem nás v této chvíli svítí slunce, vlny jsou pouze metrové a třeba by ta večerní vichřice a avizované vlny nedorazily, a šlo by to "nějak" opět přečkat a pak zase dál vysílat...

Vykládání už probíhá dost pomalu, únava z rychlého balení je znát na každém z nás. Rozhodujeme se co dál – už během příprav jsem počítal se záložní variantou, že se na Suluadu nemusíme vůbec dostat a souběžně jsem požádal i o povolení vysílat z ostrova Bozcaada, AS-099, který známe z naší menší akce YM0DX. Je to jediná turecká IOTA, která je opravdu snadná, s trajektovou dopravou dvakrát denně a spoustou hotelů a penzionů. Problém je v tom, že je od nás vzdálena 700 km cesty, takže bychom na ní mohli vysílat maximálně 24 hodin a pak opět spěchat 800 km zpátky do Ankary na letadlo. Nechceme to ale vzdát a nakonec se rozhodujeme, že se pokusíme provizorně aktivovat jiný z ostrovů v AS-115, pouze 60 km vzdálený Sican.

K Sicanu dorážíme navečer, je pouhých 500 metrů od velké pláže, kde zastavujeme. To, co vidíme v reálu, odpovídá předem získaným informacím, pro které vypadl z našeho prvotního výběru – žádná pláž, kolem ostrova cca 2-3 metrová skalní stěna, nepříjemný hornatý profil a pár set metrů za našimi zády na pobřeží jsou směrem na EU hory přes 1100m ASL. I tak se chceme ráno pokusit dostat na ostrov. Bez stavění stanů usínáme přímo na pláži "pod širákem".

Ráno zajišťujeme provizorní plavidlo a vydáváme se na Sican. Už cestou tam začíná poprchávat. Za 20 minut jsme na ostrově – po kamenech se nám v jednom místě daří vylézt nahoru, ale nic pozitivního nás nečeká. Těžkou centrálu nejsme schopni nahoru dostat a místa na postavení antén je opravdu jen velice málo. Začíná se zvedat vítr a ochlazovat, blížící se "těžké" mraky nevěští nic příjemného. Není co řešit, děláme pár fotek a vracíme se rychle na břeh. Hodinu poté, co jsme již na cestě směrem k Ankaře, nás studená fronta dohání, začíná bouřka s krupobitím a průtrž mračen. Do Ankary přijíždíme až za tmy.

Poslední dva dny už jen vybalujeme a dáváme se do kupy, kluci vysílají z Ankary pod svými CEPT značkami TA2/OK1TN, TA2/ OK2ZAW a TA2/OK1CW. Když Slávek dělá na pásmu asi 25 QSO s NA, tři z nich se ihned ptají, zda ještě plánujeme další aktivaci AS-115... Amíci letos opravdu "ostrouhali", v logu máme jen 250 QSO do celé NA, SRI... Přitom jen do JA je spojení 372. V pátek brzy ráno kluci odlétají a Zdeněk 1FIA se vydává autem na svou 1200 km dlouhou cestu do Damašku.

Předposlední TA IOTA je definitivně minulostí. Ještě tady v Ankaře domlouváme, že poslední chybějící TA IOTU, AS-159 zrealizujeme za každou cenu. Opět se bude jednat o vysílání pod širým nebem, bez elektriky a jakéhokoliv zázemí, hi. Ostrov Giresun je navíc vyhlášen jako rezervace vzácných druhů ptactva, takže i v tomto směru to nebude určitě lehké... To už ale bude, pevně věřím, námět zase na jiný článek.

V sobotu telefonuji s kapitánem "naší" lodi – popisuje bouřky a špatné počasí, které trvá v okolí Adrasanu již 5 dní. Na závěr sděluje informaci od výletní lodi, která ve středu plula kolem Suluady – pláž, odkud jsme vysílali, byla v té době již celá pod vodou...

Co napsat na závěr. Opět se jen potvrdilo, že i přes maximální, v porovnání se všemi minulými lety nejnáročnějšími přípravami, není nikdy nic jisté a příroda a Murphy mají vždy poslední slovo. I přes pouhé necelé dva dny strávené na ostrově, jsme na něm zažili nezapomenutelné chvíle se spoustou nových a hlavně reálných zkušeností. Co do počtu udělaných QSOs se nakonec jednalo i tak o vůbec největší aktivaci AS-115 v historii. Komu tato IOTA chyběla, měl přinejmenším velkou šanci si ji udělat...

Děkujeme vám všem na druhé straně za nádherné pile-upy a zájem o expedici. QSL lístky právě řešíme a pro všechny OK a OM stanice je rozešleme automaticky přes Buro, jakmile dorazí z tiskárny. Děkujeme Ozerovi TA2RC za jeho informační servis, který nám pomohl skončit v tu pravou chvíli. Děkujeme Danovi OK1HRA, za jeho podporu expedice a veškeré úsilí, které pro ní vynaložil. No a můj soukromý dík patří všem účastníkům letošní akce, že si našli v dnešní době čas a peníze na podobné blbnutí a přiletěli na 8 dní do TA.

Suluada 2010 je over a už dnes se těším na poslední zbývající, deštivý ostrov Giresun v Černém moři! Naslyšenou opět na pásmech, ať už s Murphym za zády nebo bez něj.

Za všechny z TC07DX sepsal Pavel, OK1MU

V Ankaře, 26. - 29. května 2010

Další fitky z expedice TC07DX jsou zde.