IOTA EU-186 aneb jak to bylo
Pavel Příhoda OK1MU
Po loňské celkem vydařené, ale co se týče příprav a samotné realizace docela náročné expedici TB0DX na ostrov Kosrelik AS-123 ve Středozemním moři, jsem se počátkem února začal věnovat přípravám na další podobnou akcičku. Měl jsem v úmyslu aktivovat bájemi opředený černomořský ostrov Giresun, který se nachází na severovýchodě TA a tvoří celou AS-154. Podle legendy je na tomto ostrově kámen, na který když šáhnete, tak do měsíce otěhotníte, takže proč to nezkusit, hi...
Asi týden jsem po večerech blbnul a zpracovával dostupné informace o tomto ostrůvku, když jsem náhodně narazil na odkaz k ostrovu Gokceada. Z loňska, kdy jsem shromažďoval informace o všech sedmi tureckých TA IOTA, jsem si matně vzpomínal, že tento ostrov patří do jediné turecké IOTA skupiny, která spadá již pod EU. Spíše automaticky jsem si vylistoval v klastru poslední aktivace z EU-186 a nevěřil jsem vlastním očím - tahle IOTA nebyla aktivována téměř 5 let, což je v dnešních poměrech na teoreticky dostupný ostrov doba nezvykle dlouhá. Jakmile se tento fakt potvrdil, nebylo co řešit - program se mění, deštivý Giresun se odkládá na neurčito a veškeré úsilí zaměříme na Gokceadu.
Ještě téže noci jsem poslal e-mail Slávkovi OK1TN s tím, že se naskytla zajímavá věc, ale nejednalo by se o letní měsíce, jak bylo původně v plánu, ale mohlo by se to zrealizovat mnohem dříve. Slávek obratem reagoval, že do toho jde a začali jsme vybírat termín expedice. Jelikož konci března vévodí WPX contest a v dubnu jsou plánované hned dvě extra expedice na KH8S a BS7 a každý z nás chce "být u toho", vyšel nám šibeniční termín - začátek března.
Pak už přípravy nabraly rychlý spád. Od tohoto dne jsem nechodil spát před druhou hodinou ranní a kola výroby se naplno rozběhlo. Základem úspěchu u podobné "šílenosti" je sehnat nejenom partu výborných provozářů co už mají "něco" za sebou, ale musí to být především lidé, kteří jsou nekonfliktní a jsou schopni týmové práce - a je úplně jedno, jestli jsou to členové ČRK, odpůrci ČRK, členové ČAVu, FIRACu, QRP klubu, klubu Modrý Bobr a nevím čeho ještě - jde prostě jen o to jací jsou když se něco nedaří...
Po loňské akci na AS-123 jsem ihned oslovil kromě Slávka OK1TN také zbývající kluky. Problém byl v krkolomném načasování, neboť málo lidí si už dnes může dovolit zavolat svému nadřízenému ve stylu "Buď zdráv", za týden si beru na 10 dní dofču, tak jen abys o tom věděl. Na tomhle nám ztroskotalo spousta FB OP, které jsme oslovili. Po desítkách telefonátů a e-mailů se složení týmu nakonec přeci jen začalo rýsovat a kromě Slávka OK1TN přislíbili z loňské grupy účast i vynikající telegrafista Zdeněk OK1FIA a Karel OK1DG. Dlouho to nadějně vypadalo i s účastí zástupce afrického kontinentu, Franty 7X0RY, který měl doletět přímo z Alžíru a Oldy YU9YM, který měl přijet z Bělehradu, ale u obou to nakonec padlo díky pracovním povinnostem (SRI...). Dalším kdo do toho šli byli David OK1RK (ex 5N0/OK1AUT) a Standa OK1AU. V samotném závěru vypadl z týmu Andy OK8ANM a posledním, kdo nás doplnil, byl Vláďa OK1CW. Tohle byla opravdu jedna z nejtěžších věcí a nakonec jsem byl "happy" - Slávek OK1TN, Zdeněk OK1FIA, David OK1RK a Vláďa OK1CW již za sebou mají expediční vysílání z mnoha rare DXCC, Standa OK1AU měl vynikající reference, odvysíláno přes 100.000 QSOs a několik let měl na starosti OK HQ team. Karel OK1DG měl za sebou loňskou TB0DX.
Druhou nejdůležitější věcí bylo získání všech potřebných povolení. Teorie o tom, že v Turecku je platný CEPT a kdokoliv si sem může přijet volně zavysílat je samozřejmě pouhou utopií - realita je taková, že CEPT můžete používat na pevnině, ale ostrovy už jsou kapitola sama pro sebe. Krátkodobé vysílání s dipólem a FT-817 vám z turisticky "profláklého" ostrova pravděpodobně projde bez větších tahanic, pokud si nikdo nevšimne, co tam vlastně děláte a nebudete nikoho provozem omezovat. Expedice ve větším rozsahu, která má za cíl nabídnout šanci na spojení celému světu je už ale o něčem jiném, obzvlášť pak na ostrovech, které jsou buď zcela liduprázdné, nebo stejně jako je tomu u Gokceady jsou něčím "specifické" (svojí strategickou polohou, minulostí, charakterem atp.). Konkrétně právě na ostrov Gokceada, nacházejícím se v Egejském moři, byl zakázán vstup všem cizincům až do roku 1987 a ještě v roce 1992 potřeboval cizinec k vstupu na ostrov speciální povolení od policie... O provozování radioamatérských aktivit asi nemá cenu vůbec mluvit...
Jsou prostě místa, jako kdekoliv jinde na světě, kde bez patřičných povolení prostě vysílat nelze, respektive můžete se o to pokusit, ale zaručuji vám, že pokud se vám podaří byť jen postavit antény a udělat pár prvních spojení, budete mít velké štěstí....
Díky tomu, že v minulém roce už jsem kolotoč získávání "papírů" a razítek jednou absolvoval, šlo to letos mnohem rychleji . Na TA PTT jsem využil dlouhodobě budovaných kontaktů, takže jsem si mohl vybrat jakékoliv doposud nevydané značky - po loňském TB0DX došlo letos na YM0DX a TC0DX. Mimochodem na pásmech poznáte kohokoliv kdo vysílá z libovolného tureckého ostrova velice jednoduše - vždy musí mít v prefixu číslici 0, ať už to bude cizinec, který používá TA0/XX1XYZ, nebo místní TA0XYZ nebo expedice s individuálním povolením na určitý časový úsek používající speciální značku, tak jak tomu bylo v našem případě.
Nemá cenu popisovat celé martirium získávání všech 5-ti potřebných povolení, návštěvy ministerstvech a jiných úřadů, ale snad jen pro představu zmíním to, že v době, kdy přistávala první parta kluků na ankarském letišti a vše se zdálo stoprocentně potvrzené, přišla další žádost, aby o této akci bylo českou ambasádou oficiálně informováno i místní ministerstvo zahraničních věcí... Zde patří mé ohromné poděkování velvyslankyni pí. Evě Filipi a několika dalším pracovníkům českého velvyslanectví, kteří mně byli nápomocní v maximální možné míře, kdykoliv a s čímkoliv.
Asi týden před plánovaným začátkem akce jsme začali řešit i další organizační detaily. Díky poloze ostrova Gokceada a velké vzdálenosti od Ankary (cca 800 km), jsme si to v samém finále příprav ještě trochu sami „zkomplikovali“ a rozhodli jsme se, že zkusíme zároveň aktivovat i nedaleký ostrov Bozcaada, který již náleží do asijské části TA a spadá pod AS-099. U těchto dvou ostrovů je zásadní rozdíl, neboť z AS-099 za posledních 10 let vysílalo téměř 50 různých značek a má ho dělaný snad každý, kdo aspoň okrajově ví o existenci IOTA programu. U pro nás prioritního EU-186, to už ale bylo diametrálně jiné, neb na něm bylo uskutečněno všehovšudy 5 aktivací v celé historii (z nichž jen 2 byly zásadnějšího charakteru) a poslední z nich byla již v roce 2002. Po tomto roce už povolení nikdo další nedostal.
I díky tomu jsme zvolili variantu kombinované dopravy. Slávek TN a Standa AU přiletí o pár dní dříve přímo do Ankary a po půl dni odpočinku vyrazíme pouze ve třech s naloženým osobákem na 11-ti hodinovou cestu směr Bozcaada. Zbytek kluků vyjede v úterý 6. března z Prahy VW Transporterem a bude je čekat trasa dlouhá téměř 2000 km.
Sehnání auta byla opět kapitola sama pro sebe, a zde patří ohromný dík Davidovi OK1RK a jeho zaměstnavateli, firmě Dräger safety, která zdarma zapůjčila vynikající VW na takovouto nepochopitelnou akci, hi. Davide repete díky!
Bylo naplánováno, že kluci pojedou z OK přes OM, HA, YU, LZ a v noci překročí hranici s TA. Poté jim bude zbývat posledních cca 300 km na místo našeho společného setkání, kterým bylo přístavní městečko Kabatepe.
Další věcí k řešení bylo vybavení expedice. Díky letecké dopravě jsme si mohli dovolit pouze to, že na AS-099 jsme jeli jen s mým IC-746PRO a záložním IC-706. Jeden kg nadváhy při letu Praha-Ankara vyjde na cca 350 kč, a Slávek se Standou sebou táhli výsuvný stožár, origoš zabalený Spiderbeam, 2 notebooky, MFJ, klubo koaxů a mraky dalších amatérských věci, takže už tak měli pár kilo navíc. Společně s jedním PA, který tady mám, se jednalo o kompletní výbavu pro AS-099. Kluci kteří jeli autem, už mohli vzít věcí mnohem víc, takže na EU-186 jsme měli připravené další 2 IC-746PRO, 2 x PA, stožáry, další 3 notebooky, 2 tepelné sálače, proviant pevný i tekutý a kupu dalších drobností. Nezbývalo než doufat, že se vše vydaří, nikomu se na cestách necestách nic nepřihodí či nepodělá a u trajektu se v den „D“, stanovený na 7.3.2007 v 10.00 hod., skutečně setkáme.
Zcela samotnou kapitolou je u podobné akce v dnešní době i WEB master a QSL manažer. V tomhle směru jsme stejně jako loni i letos měli ohromné štěstí, neboť se těchto dvou činností zcela fantasticky zhostil Jarda, OK2GZ. Kromě výstavby celého WEBu navrhl, abychom poprvé naostro zkusili i jeho on-line log. Jarda strávil ohromné množství času na výrobě podpůrných programů a touhle akcí se naskýtala ideální příležitost vše otestovat v ostrém režimu. Když přeskočím pár dní, musím říci, že on-line log svůj účel splnil stoprocentně a ač samozřejmě s posíláním dat byly technické a organizační problémy, (na celé Bozcaadě byl jediné veřejné místo, odkud bylo možné denní logy a news zasílat, atd ) je to skvělá a luxusní pomůcka pro vás na druhé straně pileupeu, neboť si ihned můžete ověřit, zda se vám QSO skutečně podařilo a máte šanci v případě chyby operátora znovu QSO uskutečnit. Bylo to myslím poprvé v OK, kdy se něco podobného zrealizovalo a dotáhlo do konce a všechna průběžná data se po celý čas expedice na WEBu načítala s maximálně jednodenním zpožděním. Jardo co víc říct - prostě smekám až na zem a děkuji Ti za ty stovky hodin cos na tom doposud nechal a v budoucnu ještě necháš při vyřizování všech došlých QSL!
Konečně se ale dostávám ke dni, kdy se akce po všech přípravách začíná rozjíždět a Slávek TN a Standa AU přilétají do Ankary. Po krátkém odpočinku Slávek lehce provětral i TA2/OK1TN na 30m a my se Standou jsme zatím zaběhli do místní sámošky. Po 3 hodinách spánku v sobotu ráno v 03.40 hod. vyjíždíme směr Bozcaada. Cestou se vyskytlo pár periodických problémů s autem, do toho nám kroupy pomlátili kapotu a přední sklo a prostě bylo pár věcí, se kterými se nepočítalo a zbytečně nás to zdržovalo. Už už se zdálo, že poslední trajekt na ostrov nestíháme - nakonec jsme měli kliku (a štěstí zároveň, že jsme nepotkali v průběhu posledních „závodních“ 40-ti kilometrů místní strážce zákona nebo stádo oveček za zatáčkou…) a s uvařeným autem jsme v 16.59 „doletěli“ do přístavu... Minutu po našem nalodění se vrata trajektu zaklapla a byli jsme na moři.
Po půl hodině klidné plavby nás v přístavu již očekával náš první turecký kontakt. Ihned se rozjíždíme najít vhodné QTH. Bohužel nastává problémek, neboť ač je tento ostrov v sezóně doslova zahlcen turisty, tak v tomto zimním měsíci je zde zcela mrtvo a 90 % pensionů je zavřeno. Projezdili jsme ostrov křížem krážem, ale veškeré snaha marná. Pozdě v noci jsme rezignovali a alespoň sehnali něco na přespání.
V neděli ráno jsme znovu začali s hledáním a nakonec jsme měli štěstí – již z Ankary jsme měli vytypovaný pension, který měl být mimo centrum. Sice o něm nikdo z místních ještě v sobotu nevěděl, hi, ale v neděli se nám podařilo najít rodáka, který nás k němu skutečně dovedl. Místo to nebylo z hlediska vysílání ideální - byli jsme uzavřeni mezi kopci a jediný otevřený směr k moři byl průzor cca 30 stupňů. Objekt byl ale mimo město a nabízel dostatek volného prostoru na stavění antén.V dané chvíli jsme byli rádi i za to málo...
Majitelé byli velice udiveni, že se v této době na ostrově vyskytují cizinci, ale po dohodnutí ceny za pronájem nám přislíbili, že ubytování připraví a v poledne se můžeme nastěhovat. Jedna z prvních věcí, která je pak zajímala bylo to, zda máme od guvernéra ostrova povolení k vysílání. Když si prohlédli předložené povolení s výslovným jménem ostrova a vyslechli si výčet institucí, které jsou v této akci zaangažované, bylo vše naprosto v pohodě a mohli jsme začít. Ihned jsme začali budovat pracoviště s IC-746PRO plus PA 800 W a Slávek se Standou stavěli první antény na 30m a 17m.
Značka YM0DX se poprvé objevila na pásmu v 12:14 GMT na 30m a prvním, kdo nás zavolal, byl OK1APV. Za hodinu jsme byli QRV už i na 17m. Bohužel díky malé vzdálenosti do střední EU a momentálním CONDX jsme dělali výlučně západní a severní EU a stanice z OK neprocházely vůbec. Naopak SM, OH a LA hrály extremně silně a pileup připomínal spíše SAC contest. Věděli jsme, že nám díky půldennímu zdržení zbývá na vysílání z AS-099 jen slabých 50 hodin, takže jakmile byly hotové první dvě antény, zprovoznili jsme i záložní IC-706. Standa OK1AU s ní vyjel na 30m ve zcela provizorních podmínkách z venkovní terasy, dávaje vše z ruky bez klíčování z PC a první půl hodiny bral pileup pouze na externí reprák, neboť druhá sluchátka zpočátku odmítala s Oškobrhem spolupracovat.
Třicítka chodila odpoledne na EU bombasticky a nápor tam byl rozhodně větší než na 17m, kde volala jen část EU, ale zase už slabě procházela i NA. Zbytek dne a v podstatě i celé vysílání z Bozcaady provázela stavba Spiderbeamu a dalších antén. Nejvýživnějším pásmem se stalo 40m, kde byla použita jedna smyčka a chodila parádně . Již za první noc tak bylo pouze na 40m přes 1500 QSO. Až do úterní noci jsme jeli nonstop a náš vytyčený cíl 5000 QSO se podařil – v logu je nakonec 6199 QSO. Kromě pár výpadků elektřiny a jedné noční bouřky všechno probíhalo celkem v pohodě a nejvíc nás trápil zdravotní stav Slávka TN, který týden před odletem prodělal zápal plic a po celou dobu expedice byl na práškách…
Ve středu kolem 02.00 jsme vše zabalili a prvním trajektem jsme se vrátili na pevninu. Pak následovala asi 50 km do města Canakkale, kde jsme se přeplavili dalším trajektem z asijské do evropské části TA. Po 20 minutách plavby jsme pokračovali posledních pár kilometrů do cílového města Kabatepe, kde jsme se skutečně v 10:02 setkali s celou osádkou VW, která sem dorazila po nonstop cestě z OK již nad ránem a právě si dávala do nosu. Byli jsme komplet!
V 11.20 se zavřela vrata poloprázdného trajektu a následovala nádherná, téměř dvouhodinová plavba za překrásného počasí směr Gokceada, hlavní cíl naší anabáze. Ještě v průběhu plavby nás na trajektu kontaktoval zástupce správy ostrova (čekal tam na nás v přístavu již druhým den...), se kterým jsme probrali přes ankarského překladatele „na telefonu“ potřebné věci. Ostrov Gokceada, krom toho, že je největším tureckým ostrovem, je také vůbec nejzápadnější výspou Turecka a první SV ostrovy jsou na dohled.
Něco historie
Ostrov najdete na souřadnicích 40o 2' až 40o 43' severní šířky a 25o 37' až 26o 50' východní délky. Má rozlohu 289.5 km2. Délka ze severu na jih je 13 km, z východu na západ 29.5 km. Je vzdálený od okolí - od Cannakale cca 52 km, od přístavu Kabatepe na poloostrově Gelibolu pak 22 km, 25 km od řeckého ostrova Limni nebo 22 km od ostrova Samothrace.
Gokceada je v pořadí čtvrtý ostrov na světě mezi ostrovy s čerstvou pitnou vodou.
Je zde 8 vesniček a správní centrum se jmény Kalekoy, Eski Bademli, Yeni Bademli, Zeytinlikoy, Tepekoy, Derekoy, Ugurlu, Eselek, and Sirinkoy. V centru žije 7100 obyvatel, ve vesničkách dalších 1500 ale v zimě až 10000.
 |
 |
...
 |
...
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Po hodině plavby se nám na obzoru vynořil mohutný pás ostrova Gokceada a celkem nám zatrnulo – velké množství velmi vysokých skalisek nevěštilo nic dobrého pro hledání vhodného QTH. Měli jsme sice předem telefonicky zajištěné 3 různé pensiony, ale v reálu se samozřejmě ukázalo, že se nacházejí v hustě obydlených oblastech, nemají prostor pro stavbu antén a jsou situované v údolí na úpatí několika set metrových skal. Tady opět perfektně zafungoval místní „doprovod“, který po několika telefonátech, doporučování, ježdění (a našem odmítání) nakonec našel přesně to, co jsme hledali – pension Yakamoz se nachází téměř na vrcholu jedné z mnoha skal přímo na úpatí moře a pod námi se rozprostíral malý záliv a otevřená vodní plocha směrem na EU/NA. QTH na dané podmínky parádní. Po delším smlouvání a vysvětlování s majitelem pensionu o co nám jde a co po něm chceme jsme si nakonec plácli a vzápětí zabrali 5 pokojů, které pension poskytoval. Byli jsme zde jediní hosté v jinak zcela liduprázdném motelu, což byla - na chaos který jsme tam zanedlouho měli vytvořit - ohromná výhoda, hi.
Majitel v počáteční fázi v plynulé turečtině horečně rozprávěl a gestikuloval a kladl vesměs zbytečné otázky - proč prý lezeme po té střeše, že náš dipól hyzdí vzhled motelu, a proč stěhujeme ten nádherný nábytek, proč mu najednou doma bliká světlo, proč mu kočky nechtějí žrát své oblíbené bobule a další a další podobné „nahodilé události“, podle něho související s námi. Bylo vlastně dobře, že turečtině (řeči nejblíže příbuzné maďarštině či norštině) nikdo vlastně nerozumíme. Později však převládly mechanismy tržní ekonomiky a pochopil, že jsme jeho jediní platící hosté ubytovaní na 4 noci… To samozřejmě netušil, že expedice teprve začíná...
Vůbec první QSO TC0DX bylo na 20m v 14:12 GMT symbolicky s Jardou OK2GZ. Na dvacině jsme sedli na volnou IOTA FQ , kde to ihned začalo odsejpat i s provizorním dipólem umístěným pouze pár metrů nad zemí. Především stanice z I, EA a CT bouraly i se 100W 59+30 dB a ani zbytek EU se nenechával zahanbit. V prvních minutách než padly první spoty se v klidu logovalo kolem 5ti QSO/min a šlo to jedna radost. Pak se však strhl, brutální, masový EU pileup. Během doslova minuty se pásmo nadechlo a už nevydechlo - volajících bylo naráz takové množství, že SPLIT UP 5, který jsme používali roztažený cca ve 4 KHz se slil v jeden jediný 59+50 Db burácející tón, jenž osciloval podle toho, jak volajícím docházel postupně dech. O „kázni“ volajících nemá v podobné situaci absolutně cenu mluvit, jakékoliv instrukce operátora mají tentýž efekt, jako když si chcete stopnout nízko letící letadlo. Výsledek je pak samozřejmě takový, že klesne krátkodobý rate někam kolem 170, a po vašem veselém a hravém „Please only SP9B“ uslyšíte mnoho zajímavých značek z celé Evropy, ale SP9B? tím pádem stejně nepoberete.
Pak už přichází doba, kdy vás to donutí brát pouze chytře volající a zkušené operátory – ten kdo volá krátce, srozumitelně a hlavně pouze celou značkou má velkou šanci. Ten kdo volá na krajích „mogulu“ jí má také . Ten kdo mluví rodnou řečí je ve výhodě. Ten kdo rychle a krátce zavolá (opravdu ale až na konci !!) probíhajícího spojení má také naději na úspěch. Ostatní, křičící desetkrát za sebou pouze dvě písmena ze své call šanci ztrácí. Ten, kdo Vám začne vyprávět během spojení o svém rádiu a jakou používá anténu většinou QSO nedokončí. Ten kdo volá více než jedním písmenem z neexistující imaginární hláskovací tabulky mnoho radosti také nevyvolá. Ten, kdo natolik přebudí svůj PA, aby byl „fakt dobře slyšet“ je opravdu slyšet, ale zase už mu není rozumět (speciálně italské stanice používající u nich vyráběné tranzistorové PA jsou v tomhle dokonalí). Ten kdo volá na dvacině LSB má kupodivu také smůlu. Stejně tak volat v hustém SSB pileupu telegrafem, není až tak vhodné... Je to jen pár jednoduchých pravidel, která když používáte, tak máte reálnou šanci, že i se 100 W a dipólem můžete udělat kohokoliv za těch 5-10 minut volání.
Ale dál - mezitím jsme stavěli další dvě pracoviště a antény, aby toho bylo co nejvíc funkčního než se setmí. Do večera byla vybudována všechna tři – „Jednička“ – to bylo to, kde jsme prvotně vyjeli na těch 20m (IC-746PRO, PA 700W, noťas s N6TR, dipól 20m, dipól 80m). Další pracoviště bylo o patro výš, pokřtěné Standou AU „Dědkárna“ (opět IC-746PRO, PA ACOM, smyčka 40m, z počátku soft N1MM později nahrazený starým dobrým K1EA) a nakonec hned v pokoji vedle bylo umístěno poslední, třetí pracoviště, tzv. „Kuřárna“ (IC-7400, PA LK-500, smyčka 30m, dipól 17m a po prvotních variacích s Writelogem nakonec také K1EA) Na tomto pracovišti se klíčování i přes enormní snahu nerozchodilo vůbec, takže cca 7000 QSO co tady padly – drtivá většina 17m a 30m - bylo vše na ruku, bez pomoci PC. Hmm, až teď mě dochází, zda to nebyla pomsta kuřákům, neb na nekuřáckých pracovištích šlo klíčování všude v pohodě, hi...
Kuřáci versus nekuřáci byl vůbec jedním z mnoha úsměvných problémků, které se řešily již v samotných přípravách před expedicí, takže nakonec tahle varianta „separace“ byla snad ideální hihi. Pravdou je, že majitel dodnes ještě asi tento jeden pokoj větrá a na konci expedice jsme museli - my kuřáci - čelit „obviněním“ od nekuřáků, že i přes solidní zdivo to u nich vedle na „dvojce“ smrdí, hi… Každopádně na 1 i 2 pracovišti nikdo z nás za celé 4 dny nevykouřil ani Ň, prostě co se dohodlo, to se také dodrželo...
Další dny se již nesly v klasickém koloritu - neustálém stavění antén (opět smekám před Slávkem TN, který jich na tomto ostrově postavil více než 10), problémy a variacemi na téma PC, soft a klíčování (tady odvedl FB práci Standa AU ), kombinování pásem a maximálních výkonů, abychom se v jednom baráčku navzájem zcela „nevyřešili“ atd. Zprovoznili jsme i 15m, ale tam jsme po zaklíčování i při staženém výkonu na totální minimum totálně „gumovali“ dvacku. A jelikož je dvacina základním IOTA pásmem, tak na 15m nakonec vůbec nebylo vyjeto a 20m jelo nepřetržitě co podmínky dovolovaly.
Jeli jsme na ostrov s dost neskromným cílem – překonat 20.000 QSOs. Jelikož jsme byli limitováni cca 100 hodinami provozu, zdálo se, že tohle číslo zůstane jen v rovině teorie. Další věcí, která nás trošku trápila, bylo i to, že jsme chtěli nabídnout možnost na QSO s rare EU-186 i jiným kontinentům, ale první dny nám s CONDX moc nepřály a bez BIG antén se zdálo, že bude zle. Nakonec NA vyřešily naprosto skvěle chodící smyčky na 30m a 40m a v závěru i druhá anténa na 20m. V logu je přes 3000 QSO s NA, v což jsme nikdo z nás nedoufali. Do OK/OM se povedlo téměř přes 2000 QSOs.
S JA byl problém už mnohem zásadnější, bez jakékoliv směrové antény (ano, celá expedice odjela fakt všechna QSO jen na dipóly a drátové smyčky...) se zdálo, že JA skutečně budou mít tentokrát smůlu. Na 17 a 20m jsme z tohoto směru udělali snad jen 20 QSO a dovolaly se opravdu jen extremně vybavené stanice. Na 80 m to bylo to samé, takže vše zachránily opět 30m a 40m a nakonec přeci jen je v deníku aspoň těch 440 JA plus 397 QSO do UA9/0. Oproti loňsku, kdy na AS-123 bylo v logu hodně přes 1000 JA a přicházely v nádherných pileupech (otočných 5 el na 17m dělalo své), byla letošní QSO do tohoto směru opravdu vydřená... Mimochodem na YM0DX bylo QSO do OK 628, NA 600 a JA 108.
Bylo i několik dalších vedlejších efektů, které vysílání přinášelo – pokud jsme jeli na 20m totálně jsme lezli majitelovi do telefonu, pokud se jelo na 80m, telefon mu už sice šel, ale pro změnu jsme vygumovali internetové připojení u něj i v okolních obydlích, atp. Tady opět musím děkovat místním obyvatelům, kteří to prostě zase „zkousli“ a zvykli si na ty „divné a zcela nesrozumitelně mluvící jedince, co nikam nechodí a neustále na sebe něco křičí na pokojích“...
Ve chvíli, kdy se podařilo všechny antény dokončit (majitel s postupem času přestal kroutit hlavou a nakonec v sobotu dokonce přivedl místní novináře a fotografa a sám se nechal zvěčnit u 80m stožáru, hi), jsme byli QRV na 17-20-30-40-80m a na poslední noc jsme krátce vyjeli i na 160m (pouze holý TRX a dipól).
S tím jak se přibližoval konec expedice, tak se také rapidně začalo zhoršovat počasí. V sobotu, den před odjezdem už vítr opravdu burácel a donesla se k nám informace, že v neděli, kdy jsme měli odjíždět, možná vůbec žádný trajekt nepojede, protože vlny na otevřeném moři jsou již příliš nebezpečné. Ráno se to bohužel téměř potvrdilo a z přístavu nám narychlo zavolali, že za 40 minut odjíždí jediný nedělní trajekt, takže pokud se na něj stihneme dostat, tak máme ještě šanci vypadnout. Kdy pojede další bylo ve hvězdách. Jelikož Slávek a Standa měli zakoupené letenky natvrdo na pondělí bez možnosti změny, tak jsme během 20 minut naházeli aspoň část věcí do auta a „letělo“ se k trajektu. Hi, jak jinak, dojeli jsme 09.59 a v 10.03 se „zavřel krám“…
Během pár minut jsme pochopili, že cesta po otevřeném moři bude opravdu „super zážitek“.Vlny vysoké přes 2 metry a extremní vítr, který téměř znemožňoval pohyb po palubě byly pro nás suchozemce jedním z dalších nezapomenutelných zážitku na této akci. Loďka měla skutečně problémy a z necelých dvou hodin plavby se cesta protáhla na 3,5 hodiny a kapitán během plavby dvakrát otáčel loď. Původně jsme uvažovali vyjet jako /MM, ale v této „houpavé atmosféře“ jsme s tím za kapitánem raděj nešli, hi. Po šťastném vylodění jsme se stavili v místním bufetu, kde nabízeli kozí a ovčí pochoutky. No, moc jsme nepojedli. Pak následoval přesun k dalšímu, již opravdu poslednímu trajektu, který nás měl odvést zpět na asijskou část TA. Tahle plavbička přes Dardanely proběhla v pohodě a už se zdálo, že jsme všech těch 6 trajektů přečkali ve zdraví. Samozřejmě všechno bylo jinak a při vyjíždění z trajektu se do nás zezadu „lehce“ opřel místní náklaďák. To znamenalo zablokování všech vyjíždějících vozidel co byly ještě na lodi ( což vyvolalo všeobecné veselí) a čekání na policejní orgán. Ten se dostavil velice hbitě a zdálo se, že celá dopravní situace nemůže být jednodušší – my jsme vyjížděli z trajektu stejně jako ostatní v koloně vozidel a milý kamión se z vedlejší řady nacpal za nás, ale nárazníkem nám promáčknul blatník a rozbil 2 světla. No jo, už to víte, nakonec nám bylo po hodině oznámeno, že havárii jsme zavinili samozřejmě my a pokud se nám to nelíbí, ať to dáme k soudu. Čert vzal plechy a světla, auto bylo stále ještě pojízdné, takže jsme se rozloučili a pokračovali po svých do 750 km vzdálené Ankary.
Ostatní kluci - Zdeněk FIA, David RK, Vláďa CW a Karel DG - zůstali na ostrově a zbytek neděle dál vysílali a současně balili všechny ty krámy, co jsme tam roztahali. Kýžená hranice 20.000 QSO nakonec padla už někdy kolem nedělního poledne a celkem jsme z EU-186 udělali 21.793 QSO za cca 106 hodin čistého provozu. V pondělí ráno přálo štěstí i klukům a k ostrovu dorazil již mnohem větší trajekt, který byl schopen vlny zvládnout a po téměř 5-ti hodinové plavbě (sice do úplně jiného přístavu než by potřebovali, ale to bylo v danou chvíli vedlejší) mohli konečně vyrazit na cestu k domovu. Po 22 hodinách jízdy a dalších 2000 km dorazili ve zdraví domů.
|
Expediční tým
webmaster, QSL manažer
|
Zařízení
TRXy:
IC-746PRO, IC-746PRO, IC 7400, záloha IC-706
Antény:
5-ti pásmový Spiderbeam,2 el. Delta Loop na 17m, HB9CV na 20m, drátové smyčky na 40 a 30m
Lineáry:
ACOM 1000, KVZ, záloha LK-500
Další zařízení:
3 stožáry, rotátor pro Spiderbeam, 3 notobooky s N6TR a WriteLogem
Co dodat na závěr – celá tahle akce by se nikdy neuskutečnila bez značné pomoci a pochopení všech tureckých složek které jsme oslovili, za což jsme turecké straně neskutečně vděčni. To, co předváděli a jak nám byli nepřímo nápomocni, bylo v některých situacích opravdu famózní a neopakovatelné a patří jim absolutorium!
Bylo až neuvěřitelné, jaké pileupy a davové šílenství se zpočátku strhávalo, i když se jednalo o „obyčejné“ TA a jeden z mnoha ostrovů. Nechaly se dělat nádherné rate přes 300 a snad u každého z kluků bych tady mohl popisovat konkrétní skvělé individuální momenty - ale o tom to není, každý z nás co jsme tam byli sám dobře ví, jak to na ostrově probíhalo a opravdu nerad bych na někoho ve výčtu zapomněl. Radost nám ale přinášely i úplně jiné situace, které pochopíte až když jste „na druhé straně“ - několikrát se v závěrečných dnech stávalo téměř neuvěřitelné – byly to momenty, kdy mnohými zatracovaná EU vyslyšela naše jednoduché „PSE NW ONLY VK/ZL VK/ZL“ a do posledního volajícího zastavila své volání a v tu chvíli skutečně jediný, kdo dál volal byl osamocený ZL4PW či třeba A35RK, kteří by jinak neměli šanci.… Nebo situace, kdy po našem „PSE ONLY REAL QRP“ pileup zcela zmlkl a vynořily se dvě tři čajové skutečné QRP stanice na hranici šumu a bylo je možné opravdu udělat…. V dnešní době to byl balzám pro duši a chvíle, kdy se amatéřina aspoň na chvilku vrátila do dob již dávno zapomenutých.
Každý z nás, kdo jsme na ostrově vysílali dělal své momentální maximum. Všichni si myslím dobře uvědomovali, že „kopou“ nejen sami za sebe a naší společnou expediční značku, ale v neposlední řadě i za prefix OK, neboť na téhle expedici vysílali výhradně naši čeští operátoři a neexistuje výmluva ve stylu „To my ne, to ten místní OP, nám by se to přeci nemohlo stát“. Bylo-li tedy něco blbě, padá to jen a pouze na naše hlavy, a naopak. To, jestli celé tohle snažení mělo nějaký reálný význam a především jaký dojem akce nakonec zanechala, už závisí na vás, na vás všech, kteří jste nás volali a umožnili jste nám zažít ty nádherné adrenalinové okamžiky, které při vysílání z OK jsou pouhým snem.
Doufám, za nás za všechny, že to samé jsme nabídli na oplátku i my vám, nebo jsme se o to alespoň pokusili… Sebevětší expedice by byla úplně o ničem, kdyby nebylo tisíců amatérů, kteří kvůli „jakési expedici“ zanechají všeho „normálního“, zasednou do svých „hamoven“ a snaží se prolomit pileupy i se svojí třeba skromnou výbavou – a to jsou ve finále právě ty stanice, na kterých úspěch všech expedic stojí či padá...
Ještě jednou vám všem děkujeme a těšíme se naslyšenou opět příště!
Za všechny z TC0DX napsal Pavel, OK1MU
Další fotky
 |
| OK1MU | OK1TN | OK1AU | OK1DG | OK1FIA |
 |
 |
 |
 |
 |
| OK1CW | OK1RK | OK1CW + OK1TN | OK1FIA + OK1AU | OK1AU + OK1TN |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Gokceada Is. TC0DX
 |
 |
 |
Ostrov Bozcaada (5.3.2007):
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |