KIA ORANA – South Cook Islands

Milan E51DWC, South Cook Islands – Rarotonga Island, WAZ – 32, ITU – 62, OC - 013

Cookovy ostrovy jsou již 50 let svrchovaným samostatným státem a skupinou ostrovů ležících uprostřed Tichého oceánu v oblasti měřící asi 1500 km ze severu na jih a 900 km ze západu na východ.

Platnou měnou je Novozélandský dolar AEZ, za který dáte přibližně necelých 17 Kč. Turistické vízum není pro vstup na Cookovy ostrovy do 30 dní potřeba. Jedinou podmínkou vstupu je platnost pasu ještě nejméně 3 měsíce po plánovaném opuštění ostrovů. Oficiálním jazykem je angličtina a ve školách jako druhý jazyk vyučuje maorština, která je dosti rozdílná od maorštiny novozélandské.

Rodina je pro ostrovany základem všeho. O děti v kojeneckém i dospívajícím věku se starají rodiče, sourozenci, tety a prarodiče. Samozřejmostí zde je, že děti přebírají starost nad svými rodiči a na žádném z ostrovů nenajdete domov pro seniory. Na ostrovech je zajištěna veškerá základní zdravotní péče. Pro těžší zákroky a onemocnění cestují ostrované na Nový Zéland, což jim hradí pojišťovna. Placená mateřská dovolená je na ostrovech 12 týdnů a po té se žena vrací zpět do svého zaměstnání, nebo se stává ženou v domácnosti, bez jakékoliv podpory od státu. Ženy jsou zde statné jako Venuše. Tradičním znakem ostrovanů je maorské tetování. Používá se zde již skoro zaniklé tetování Ta Moko – což je velice bolestivé tetování prováděné takzvaným "uhi" – sekáčkem z kosti, kamene nebo žraločího zubu, nebo tetování prováděné moderní metodou.

Alkohol se na ostrovech prodává i v obchodech každý den kromě neděle nejdéle do 21:00h. V barech nalévají návštěvníkům do 22:00h a v pátek do 2:00h ranních.

Ostrovy jsou plně civilizované a je možné na nich nalézt vše, co najdete i v ostatních částech světa. Ostrovany živí hlavně turismus, lov ryb a pěstování černých perel, které jsou svou kvalitou známé po celém světě. Místní ceny zde jsou pro nás díky dovozu z Nového Zélandu a Tahiti vysoké. Jedinou srovnatelnou cenou je cena pohonných hmot. Ceny na Novém Zélandu či v Austrálii byly přijatelnější. Největším a nejhustěji osídleným ostrovem souostroví Cookovy ostrovy je Rarotonga. Plocha ostrova Rarotonga je 67 km², počet obyvatel je 16 tisíc. Kolem celého ostrova vede hlavní silnice, která je dlouhá 32 km. Hlavní město Rarotongy je Avarua, kde je sídlo vlády Cookových ostrovů. Velice mne překvapilo, že každý ostrov nemá svůj vládní palác. Letiště je od hlavního města vzdálené jen 4 kilometry. Přistávající a vzlétávající letadla lze pozorovat z pláže ve velmi malé výšce. Ostrov Rarotonga je jediným ostrovem kde jsou hory zelené až nahoru a leží zde hora Te Manga (652 m n. m.), která je nejvyšším bodem celého souostroví Cookových ostrovů. Pitnou vodu získávají obyvatelé Rarotongy z dešťových srážek z hor. Každý má u svého domu minimálně 5 tisíc litrů velký rezervoár dotovaný státem. Jediná moje práce na Raro bylo čištění filtru u tohoto rezervoáru u domu. Za vodu se zde neplatí. Celou dobu pobytu jsme ji bez problémů konzumovali. Možná, že jsme ji nevědomky dezinfikovali velice dobrým černým rumem. Na ostrově Rarotonga je 27 kostelů, z čehož více než polovina je křesťanských a zbytek jehovistických. Mnohokrát nás navštívili jejich agenti a já jim slušně vysvětlil, že naše sousedka je jejich náčelnice a přihlásíme se určitě u ni. Rarotonga je jediným ostrovem ze souostroví, kde se mohou za zpřísněných podmínek volně pohybovat psi, tj. pokud nemá pes známku a není vykastrovaný, má policie právo psa zastřelit. Na ostatních ostrovech jsou psi zakázáni. Rychlost na silnici policie striktně měří, i když není kam spěchat a 60 km/h je zde mimo obec slušná rychlost. Alkohol testery se musejí posílat na Nový Zéland na cejchování, což je prý velice drahé. Takže pokud řidič nevypadne z auta nebo se neskácí z mopedu, vše je v pořádku. Prý je na silnicích 6 smrťáků za rok, což v přepočtu na počet obyvatel je zajímavé číslo. Toto jsme samozřejmě nezkoušeli.

Krása Cookových ostrovů zůstává většině světa stále skryta, přestože obyvatelé žijí hlavně z turistického ruchu. Převažují turisté z Nového Zélandu a Austrálie. Z pohledu člověka žijícího v civilizaci, je dobře, že na světě ještě existují místa, která nejsou turistům až tak moc známá a díky tomu si zde člověk může užít klidu, pohody a nádherné přírody, která je opravdu hezčí než na fotkách a ve filmech. Ne nadarmo se Cookovým ostrovům říká ráj na zemi.

Cookovy ostrovy jsou pojmenovány po legendárním mořeplavci Jamesi Cookovi. Ve své historii patřily k britským koloniím, dnes patří k Novému Zélandu. Na Cookových ostrovech přistál i slavný kapitán William Bligh s ještě slavnější lodí Bounty. Se svou posádkou se vylodil na ostrově Aitutaki a přivezl chlebovník. Rostlinu, která měla být důležitou potravinou pro otroky. Cookových ostrovů dosáhla loď Bounty ještě před slavnou vzpourou.

Pro tuto destinaci jsme se po návštěvě 59 radioamatérských zemí, ne vždy se zařízením rozhodli z několika důvodů. Chtěli jsme pryč z evropského hektického života, poznat nové kraje a zvyky a odpočinout si. Nejzajímavější zatím navštívenou destinací pro nás Evropany bylo Fiji 3D2WC a Rotuma 3D2WC/R s 2 500 obyvateli, která je dnes na celkovém 62. místě nejžádanějších zemí pro EU. Přemýšlel jsem o něčem zajímavém také od R, ale Rumunsko bylo doma jednoznačně zamítnuto. Rozhodli jsme se pro Pacifik a Rarotongu E51, která je dnes na 171. místě v pořadí nejžádanějších zemí pro EU, ale je možno ji navštívit bez speciálních očkování, je středem Jižního Pacifiku se zajímavými lokalitami a možností cestovat kamkoli dále a pro dlouhodobý pobyt je zde skoro vše na co jsme zvyklí.

Po zajímavé a dlouhé cestě přes celý svět i největším osobním letadlem světa A-380-800 pro 880 cestujících a dohromady více jak 33 hodinami čistého letu jedním směrem, desítkami hodin na letištích a s mnoha neradioamatérskými poznávacími zastávkami na jiných kontinentech jsme se značnou nadváhou dosedli na South Cook Islands, na letišti v Avarue, hlavním městě Rarotongy.

Samozřejmě, že jediný kontrolovaný pasažér nejmenšího Boeningu 737-800 pro 189 cestujících na naší cestě ze všech pasažérů s nejkrásnější a největší bednou o délce 140 cm a váze přes 32 kg jsem byl já. Vybrala si mě statná celní pracovnice, asi dcera náčelníka. Obvyklou frázi, že tam má moje zlatíčko dvojdílné plavky jsem raději nepoužil. Po rozbalení a sáhodlouhém několikerém vysvětlování, co je obsahem bedny a doložení aspoň OK licencí a informací o dlouhé délce mého pobytu nakonec pracovnice po 40 minutách upustila od všech požadovaných opatření. Kdo podnikal v OK, nemá problém a je zvyklý z úřadů i na větší psychotesty. A to ještě neviděla všechna ostatní neturistická radioamatérská zavazadla...

Časový posun byl od našeho letního času přesně o 12 hodin zpět. Užíváme si znovu sobotu. Je 6. červen 07:20 ráno. Přepravili jsme se s našimi zavazadly Jeepem s korbou do budoucího QTH. Naše auto Toyota Yaris v automatu byla na místní komunikace super, ale všechna naše zavazadla včetně nás by už nezvládla ani na několikrát. Ubytovali jsme se v domě asi 250 metrů od pláže a vybalili zavazadla. Mých radioamatérských aparátů je zatím 55 kg.

Po celé cestě mohl mít cestující jen příruční zavazadlo s měnící se váhou podle přepravce, většinou 8 kg. Na posledním 7 hodinovém letu na Raro pouze 7 kg, ale mohli jsme zase mít notebooky samostatně venku a nepočítaly se do váhy. To nám pomohlo aspoň o 5 kg, ale i tak jsme cestovali samozřejmě se značnou nadváhou a tu doplatili. Připadal jsem si jako na výletu do NDR pro záclony v minulém režimu, hi. Váha hlavního zavazadla se také měnila a z 30 kg skončila na 23 kg. Osvědčila se ruční váha na zavazadla, kterou jsme měli i s sebou. Tzn., že na posledním letu na Raro jsme tak přišli o 3x7 plus 3x1 kg, tzn. celkem o 24 kg váhy plus drobné nadváhy do 2 kg (6 kg) na každém hlavním zavazadle.

Srdce TVCR KENWOOD TS-590S jsem volil mimo jiné i kvůli váze 8,2 kg a vezl jsem ho i kvůli případné ztrátě u sebe jako příruční zavazadlo a to pouze v lehké sportovní tašce v bublinkové fólii. Cestovní příruční kufr by měl další min.2 kg. I tak jsme byli se všemi našimi zavazadly značně mimo toleranci. Vždy při kontrole jsem se tvářil, že má toto zavazadlo pouze 1 kg. Naštěstí mne nezvážili.

Vzít si s sebou ještě domácí vybavení, kde jen TCVR má 14 kg a PA sice automatický s anténním tunerem 26 kg bylo i na dlouhou dobu pobytu letadlem zatím nereálné.

Již při ubytování v našem domě jsem takticky "obsadil" rohový pokoj s možností umístit antény s co nejkratšími napáječi. Později jsem zjistil, že i blízkost WC (o 5 metrů)se při pile-upech hodí hi a navíc jsem měl krásný výhled na vstup a všechny antény. První den jsem všechny kufry, bednu s anténami atd. vybalil, okoukl detailně okolí, změřil si vzdálenosti mezi palmami, domem, vymyslel nejvhodnější pozici pro stožár a všech 5 antén a byl jsem v klidu.

Byla sobota a do pondělí, kdy jsem si mohl jít pro koncesi času dost. Přes značnou únavu jsme šli spát až večer, abychom si dorovnali časový posun a dostali se do místního denního rytmu. V neděli jsem si připravil k montáži všech 5 antén a postavil s mým zlatíčkem Spiderbeama na 10-ti metrovém originálním stožáru (9 kg) s další metrovou montážní trubkou. Oskenované detaily zabalení celé antény, hlavně reflektorů, direktorů, zářičů a jejich silonových kotev, kde bylo vše nastaveno a připraveno na míru bez dalšího napínání jsem nechal oskenované omylem v notebooku doma. U něho mi těsně před odjezdem odešel pant a musel jsem koupit nový notebook. Každý díl jsem si doma označil a s úspěchem vyzkoušel acetonový fix. Vzpomněl jsem si na logiku balení a zvládl jsem sestavení z hlavy. Osvědčilo se také označení na stožáru na který jsem viděl z hamovny barevnou izolepou, kam je beam otočen. Suprová portable 5-ti pásmová anténa (20 – 10 m včetně WARC), která má na 20 a 15 m 3 prvky, na 10 m 4 prvky a na 17 a 12 m 2 prvky o váze pouhých 7,5 kg, z které jsme byli při jejím vybalení v ČR dost překvapeni se chovala perfektně. Třídenní montáž a nastavení doma s anténářem Petrem OK1FKM se vyplatilo. Na 20 a 15 m PSV 1:1, na 17 m pod 2, na 12 m 1,4 a na 10 m 1,6. TCVR KENWOOD TS-590S si s tím poradil perfektně. Navíc má anténní tuner, 2 anténní vstupy a vstup pro RX anténu. Ale připravoval jsem antény na nový plně automatický 500 W PA, který jsem si objednal tak, aby přišel kvůli další váze (i když jen 12 kg) přímo na Raro. Ovšem jen s jedním anténním výstupem a bez anténního tuneru. Na horní držák kotev na stožáru jsem dal klasický porcelánový izolátor a přes něho protáhl vlasec jako kladku na 30 m Inverted Vee. Podařilo se mi ještě pověsit a nastavit dipól na 40 m s tím, že až přijde "coco boy" dávat na palmy dipóly na 160 a 80 m, dáme jej také jinam a výš. Vše v klidu nastaveno, změřeno, spokojenost. Všechny drátové antény jsem měl naměřené již z domu a byly ze smaltovaného drátu o průměru 0,8 mm kvůli váze. Koaxy jsem pájel na místě po odměření napáječe ke každé anténě, protože jsem jej odvíjel z kluba a každý metr byl drahocenný.

Celkem jsem s sebou vezl: KENWOOD TS-590S - 8,2 kg, zdroj PS-30SWII - 2,3 kg, HEIL soupravu, klíčovací soupravu, anténní, ovládací, napájecí a propojovací kabely včetně všech kabelů pro nový PA, 2 notebooky, portable Spiderbeam – 7,5 kg, 10 m stožár a 1 m montážní trubku – 9 kg, horní a spodní držáky kotev na stožár, 3 hliníkové kolíky - 0,9 kg, patku stožáru - 0,9 kg, 100 m kotevních šňůr Mastrant, 165 m koaxu průměr 6 mm, 200 m vlasce, 5-ti zásuvku s 5 m kabelem, rozčtyřku, množství propojek, konektorů a spojek PL, záložní sluchátka, anténní přepínač DAIWA, cestovní CW pastičku, PATEX lepenku, upínací pásky, radioamatérskou mapu, super foťák do 15 m pod vodu, nabíječky atd. Hodně věcí jsem přepravil bez úhony v trubkách od Spiderbeamu a stožáru. Nevěděl jsem, co mě čeká včetně možnosti internetu, proto jsem měl v notebooku z domu stažené všechny manuály, popisy, propojení atd. všech používaných zařízení i vše k objednanému PA. Nikde se nedal koupit drát použitelný na antény, ale vlasec nebyl za 48 dolarů problém koupit všude. Jeho prodejní cenu asi počítali z ceny tuňáka. To samé jsem se snažil pochopit v půjčovně kol, což je moje velké hobby a kolo mi umožňuje jediný doma povolený styk se šlapkami, proč si půjčit za 30 dolarů na den kolo, když cena motorky na 3 dny je 50 dolarů?

V pondělí jsem se dozvěděl, že pacifický šéf Telecomu Mr. Banaba je nemocný a bude ve středu. Do středy 10.6. jsem se naposledy vyspal hi. Potom tak 4 hodiny denně. Netušil jsem, že to bude dobrovolným radostným radioamatérským pravidlem až do 4. září, pouze se 6-ti denním odpočinkem na Aitutaki. Říkal jsem si, že časem zpomalím tempo a čas ztrávený u zařízení, ale čas nenadešel hi. 10.6. dopoledne jsem navštívil Telecom a šéf byl v pohodě jako všichni místní. Vybral jsem si značku, byla volná, super, zaplatil 20 AEZ a dozvěděl se, že jsem dnes ráno 30. vydaná koncese. Za celou dobu pobytu jsem se ale s žádným návštěvníkem s koncesí kromě Steva KL7SB/E51RAT, který přijel na IARU HF Championship a Tonyho ZL2AGY/E51AGY na měsíční dovolenou nesetkal ani neslyšel.

Pravidelnému provozu se z místních radioamatérů věnoval na 20 m SSB Jim E50J, Andyho E50A bylo slyšet na 20 m na SSB a inspiroval jsem ho i na CW (14 050) a Boba E50B na 12 m SSB. Účastnil jsem se rád pravidelných obědů místních radioamatérů, kde kroutili hlavami nad mými posledními počty QSO na které se vždy ptali a E5 kroužku na 14 250 kHz od 06:00 PM vždy v úterý. Pokud by je vyčenichali EU, okamžitě QSY. Rád jsem se také účastnil nedělních setkání ZL na 1845 kHz SSB.

Místní radioamatéři měli k 50 výročí samostatnosti Cooks Islands propůjčeny speciální značky E50.

Po rychlém provedení všech nutných životních úkonů k dlouhému nerušenému provozu jsem netrpělivě zasedl již pouze s 3 l lahví nezbytné tekutiny ihned k zařízení. Dal jsem na 14 019 kHz CQ. Rozpoutalo se krásné peklo, které se mi s odstupem měsíců a provozem hlavně s EU už tak krásné nezdálo. První EA8TL, EA, YL, EI, MD, HA, do toho W, JA. První QSO po pár desítkách minut s domovinou Vlado OM3TWM a náhoda Karel OK1FGS, soused 300 m ode mne, který byl mile překvapen a nic netušil o mém cestování. Super, krása, bezva, nádhera! Chodí to i se 100 Watty a to i na ostatních bandech i v tuto pro spojení s EU nevhodnou roční dobu. Než přijde nový PA preferuji CW. Cítím potřebu většího výkonu hlavně na SSB a spodních pásmech. Dolaďoval jsem při provozu SW TR4W na který jsem zvyklý, studoval místní podmínky šíření, koukal na VOACAP, testoval reversbeacon.net atd. a postupně jsem si ověřil jedinou pravdu jako vždy. Nic neplatí a ničeho se kromě 160 a 80 m pravidel nedá chytit. Stahoval a zálohoval jsem si pravidelně spoty i reverse beacon. Zavolal mě i Jean FW5JJ vzdálený pouze 1 300 km a říkal mi: Milane, kopíruji Tě a nechodí mi tu ty směry jako Tobě. Já jsem mu samozřejmě také přiznal, že jsem se ho také snažil kopírovat se stejným výsledkem hi.

Točil jsem ručním rotátorem a anténou i v pravidelném deštíku, sledoval odezvy na pásmu, spoty, reversbeacon… Např. po 3 hodinách pile-upu s EU se směrovkou mi krásně svítily pouze majáky v ZL, VK a JA. Víc nic! Psal jsem si ze začátku kdy jsem začal pracovat a končil na kterém pásmu atd. Nic v tuto roční dobu další dny neplatilo a 3-4 hodiny rozdílu byly normální.

Okamžitě po obdržení značky jsem se také s pomocí kamaráda Standy AU snažil aktivovat LOTW i pod touto značkou, abych mohl při dlouhodobém pobytu obratem reagovat a potvrzovat spojení přes OQRS DIRECT do LOTW. Samozřejmě, že na první zaslaný soubor na ARRL mi nic zpět nepřišlo. Potom měli údržbu serveru atd. Klasika. Přesto se ale povedlo. Velice moc mi také pomohl David OK6DJ s Clublogem, OQRS atd. Bez těchto programů, kdy si může každý ihned zkontrolovat svoje spojení s expedicí to už dnes nejde. Navíc jsem potřeboval při mém dlouhodobém pobytu reagovat obratem. Rozjet dálnopis se nám bohužel přes opravdu značné úsilí s Loggerem32 nepodařilo.

Měl jsem z OK všechny nastavovací tabulky v pc a prošel detailním školením Vládi OK1MAW. Bohužel samotná TS-590S na dálnopis nestačí.

Nezbytným pomocníkem při takto dlouhém sezení u rádia byl silný molitan na židli zabavený venku na křesle a trojitě přeložený froté ručník na kraji stolu. Po prvních pár dnech jsem začal cítit záda a okamžitě jsem doladil polohu zařízení na stole.

Konečně přišel nový lineár. Hurá. Šel jsem zaplatit méně radostně clo a radostně jej vyzvedl a vybalil. Radost netrvala dlouho. Na displej byl veliký černý flek. Půl manuálu bylo věnováno přepojení 110 a 220 V. Kdyby bylo na mě, vzal bych PA v továrně z levého regálu s nastavením na 220 V dle požadavku zákazníka a ušetřil bych si případné problémy. Přepojil jsem zdroj na místní napětí 220 V. Ostatní rady a popis dost katastrofický. Bohužel jsem celý život zvyklý na perfektní JA manuály. Propojil jsem všechny anténní a ovládací kabely, PA jsem přizemnil, což byl jediný kabel (jako u nás na přizemnění vany v koupelně), který se dá v místní speciálce koupit. Rozjel jsem PA i bez displeje a napsal okamžitě reklamaci včetně zaslání fotek vadné části - displeje. Napsal jsem si velikosti buzení z TCVR na jednotlivých pásmech. Opatrně jsem jej celou dobu prvotního 20-ti hodinového provozu osahával a kontroloval teplotu krytů, která byla v poho. Vlahý. Super.

Moje zlatíčko uvidělo fakturu za platbu PA a cla a ptala se, zda ještě platí výlet do vytouženého Pacifického ráje na Aitutaki? Od té doby jsme doma říkali novému PA Aitutaki. Já jej pojmenoval E51-INPUT hi.

Po obdržení celé nové desky s displejem jsem si přečetl všechny zazálohované manuály i sestavení PA jako stavebnice a pustil se v antistatických froté trenýrkách do opravy. Vzpomněl jsem na mladá léta s pájkou a studium na slaboproudu. V manuálu jsem se dozvěděl, že mám indikační LED diody dát do otvorů v předním panelu, což byla důležitá informace. Ovšem jak např. oddělat a přidělat bez úhony na novou desku 19 knoflíků z mikrospínačů ne. Oprava se podařila. Nastavil jsem vše, kontroloval proudy, napětí, teploty atd. Je ale pravdou, že ani při celodenním provozu (20-ti hodinovém) na plný výkon či o chlup více byl PA sotva vlahý. Vadnou desku jsem poslal za 19 AEZ zpět výrobci. Jen bytelný zdroj pro TCVR i při buzení PA pouze 30 W v trvalém pile-upu zapínal neustále větrák. Protože mi to napájecí kabely umožnily, skončil venku za zavřeným oknem. Jen jsem jej deformovaný celoživotními českými poměry uklízel, když jsem šel spát.

Aspoň, že fungovala bez problémů dodávka elektrické energie, která se na Rarotonze vyrábí z nafty. Je zde elektrárna o výkonu 10,9 MW, kterou jsem samozřejmě navštívil. Druhá strana mince je, že s provozem s PA jsem se dostal na spotřebu za 280 AEZ měsíčně. Vzpomněl jsem si dobrou na radu mého zlatíčka: vysílej jen v nutných případech! Elektřina se zde účtuje měsíčně. Přijede úředník na mopedu, odečte elektroměr, vyjede na místě krásnou 3 barevnou fakturu a vyřízeno. Byl jsem i při ukončení odběru v mezičase s odečtem na místním "electro headquarteru" a no problem. Krásně firemně oblečená pracovnice, sice bez bot mne poslala ke kolegyni o 3 metry vedle, ta mi na místě spočítala spotřebu. Tu jsem kartou ihned u ní, ne ve 3.patře, kde by měli zrovna školení, oběd atd. zaplatil a za minulý měsíc jsem dostal 15 dolarů slevu za včasnou platbu splatnou do měsíce. Nádhera. U nás bych to nevyřešil ani kdybych si vzal týdenní dovolenou, měl neomezený telefonní tarif včetně nutné psychické odolnosti.

To samé platí i o super stabilnosti internetu. Jen si hodně moc v této části svět váží objemu dat, čemuž odpovídala pacifická cena. Upustili jsme proto od Skypu, Teamvievera, Youtube a podobných datově náročných programů. Bohužel i zde platí, kdo není v clusteru, nežije. V hodně emailech jsem byl žádán o okamžité spoty při zahájení vysílání či přechodu na jiné pásmo či mód. Za celou dobu jsem vyřešil 1 800 emailů a většinou jsem odpovídal z konceptů, jen jsem doplnil jméno a call. Bohužel jsem opět zjistil, že většina lidí rychleji píše, než čte aktuální a detailní informace, které byly od začátku expedice na QRZ.COM/E51DWC a QRZ.COM/OK1DWC. Bylo to fajn řešit vše za pochodu a věděl jsem i obratem o co jde, což se později potvrdilo. Samozřejmě, že jsem to řešil u rigu při menším provozu bez ztráty bodu-spojení. Někdy jsem psal při provozu email i 3 hodiny. Většinou se ptali kdy jsem na kterém pásmu? Ihned po spojení zda jsou v deníku (nevydrželi do pravidelného upgrade Clublogu skoro každý druhý den)? Mnoho hamů děkovalo za celkově první QSO s E51, pásmové či módově nové země a postupem času snižovaly výkony i s vertikály, (M atd) a byly v úžasu jak mi to poslouchá a přály vše nejlepší k další úspěšné činnosti… Mnoho hamů líčilo i svůj život a svoje radioamatérské aktivity. Zajímavý byl také nadšený email od USA nováčka, kde jsem byl jeho celkově druhé QSO. Vzpomněl jsem si na své zajímavé QSO na OL-ku s Košicemi, když byly condx a měl jsem doma hned kontrolu. Přišel mi i zajímavý email s pozdravy a otázkou zda preferuji pouze extra class boys? Uvědomil jsem si, že v USA mohou ostatní radioamatéři opravdu vysílat až od 3 525, 7 025, 14 025, 21 025 a od 28 025 kHz. Okamžitě jsem začal preferovat také tyto kmitočty a udělal radost mnoha začátečníkům prvním spojením se South Cook Islands. Při provozu v této části světa byly na rozdíl od nás opravdu znát rozdíly operátorů podle tříd. Překvapil mne i veliký zájem nejbližších sousedů ze ZL – 1 800 km a VK – přes 3 000 km i na klasických pásmech. Což se potvrdilo i na počtu directů, takže se této lokalitě budu při další návštěvě pravidelně věnovat a půjdu i v pravidelném teplém deštíku určitě otočit anténu. Ve VK je nejvyšší povolený výkon 400 W, začátečníci pouze 40W a mají navíc 4 písmenný sufix. Byla to na 40 m SSB dřina lovit je ze šumu. Zajímavé byly také úplně jiné prefixy začátečníků této části naší planety, které u nás neslyšíme. Psal jsem při pile-upu co jsem slyšel a nepřemýšlel o tom.

Krásný rate na jednom kmitočtu s ukázněnými JA byla jedna velká radost a nedal se opakovat s EU ani při práci na 2 kmitočtech. Nejhorší bylo mimo trvalé vysílání EU stanic (nebyly to určitě jen známé stance z jihu!) i při mém vysílání, ale i volání všech up 1 nebo při SSB UP 5 na SSB. Nedalo se to na jedné kupě přečíst a i 200 Hz vedle na CW bylo znát. Poslouchal jsem na CW do 5kHz i výše, na SSB do 10-15 UP. Mnoho stanic tuto taktiku zjistilo a nebyl problém je rychle udělat bez rušení. Bohužel při horších podmínkách a slyšitelnosti nefungovalo měnění LSN UP 3, 4, 5, 7 kHz atd. Mezi nejkrásnější považuji nádherné pile-upy na 40 m SSB, když začínal v USA východ a v Japonsku potom západ slunce. Dělal jsem postupně stanice z celé USA od Flordiy až po Kalifornii a potom JA s nádhernými reporty plus 20-40 dB. Ptali se i při pile-upu, zda jsem opravdu E51 a co mám za antény a PA? Moje zlatíčko se ptalo, proč jsem byl v "laboratoři" ráno o půl 6? Já raději odpověděl, že se rozsvítil pc a šel jsem jej vypnout hi. Bylo na něho vidět z naší vedlejší ložnice. Protože jsem vyskočil z postele nádherně vyspalý v 9 až 10 hodin, neměla důvod tomu nevěřit.

Po více jak měsíci se mi podařilo sehnat konečně mladého chlapce z Manihiki na stavbu 160 m dipólu. Ostatní jsem zvládl realizovat do té doby sám. I přes to, že jsem měl vše připravené, byla vlastní instalace i přes 5-ti metrová křoviska dosti zdlouhavá a náročná. Samotné víc jak 20 metrové osamocené palmy byly více jak 50 let staré, ošlehané větry a porostlé lišejníkem atd., což ztěžovalo lezení všemi způsoby. Mám již pro další samostatnou instalaci připravený prak a příslušná závažíčka včetně nejlepšího kotvícího materiálu, což je zednický provázek, který se jako vlasec nebude zařezávat do palem.

Přes to, že jsem dipóly na 160 i 80 m ukotvené na palmách přes den spouštěl preventivně kus dolů, při jednom vichru mi spadly antény na 160 m i 40 m. Druhý den jsem v mezičase, kdy šly relativně nejméně horní pásma opravil 40 m dipól. Použil jsem stejnou kotvu, která byla spuštěna na zem i pro 80 m a nahradil utržený zářič. Kotvu na 40 m anténu se mi nepovedlo z palmy sundat a přišel jsem o 40 m vlasce. Přehazovat 20 m palmy se nedařilo a cítil jsem při pokusech rameno. Bohužel jsem si nevzal prak. 160 m jsem si nechal na další den, obrnil se trpělivostí a tušil už o co půjde. Mezi palmami byl po skoro celé 80 metrové délce 5 metrů vysoký porost. Půjčil jsem si od hodného souseda osmi metrový bambusový klacek (jak jsem říkal odborně, anténní analyzátor) na konci s hákem, který používal na sklepávání kokosů. Rád jsem mu oplatil vychlazeným pivem natočeným do studené sklenice z mražáku. Sletoval jsem přetržený zářič, povolil kotvící silon a před natáhl anténu na zemi a přes všechny keře a stromy co jsem sám svedl. Za opětovné pomocí mého zlatíčka jsem akci dokončil. Celá akce trvala přes 4 hodiny. Samozřejmě, že relativně nejmenší provoz na pásmech byl mezi 11 a 15h místního času a to bylo největší teplo. Doma by to byla záležitost na 20 minut. Další vážný problém nastal při velkém větru hned na začátku pobytu, kdy jsem nedal kotvy u stožáru pravidelně po 120 stupních, protože pod kotvou jezdili auty sousedi krmit prasátka a vadila by. Za pomoci všech jsem v dešti v noci předělal jednu kotvu do správného směru, vše jsem napnul a ráno vše prošel a v klidu předělal. Další problém byl s montážní metrovou trubkou, kterou jsem zasunul do spodní trubky jen 30 cm a celý vrch antény se hrozivě ohýbal. Podařilo se sehnat 5 m vysoké štafle a nad křovisky ji spustit jen do této výšky bez nutnosti celé její demontáže a následného zasunutí posledního dílu na volném prostranství. Vydrželo to takto celou dobu provozu.

Problémy s poslechem nastávaly pouze večer, kdy na 20 m v CW DX pásmu projížděl s fantastickým signálem radar a na 30 i 20 m i po mém mnoha hodinovém provozu začala silná námořní či meziostrovní komunikace v maorštině, přes kterou se nedalo poslouchat.

Při CW provozu jsem zkoušel i různé rychlosti. I při dobré slyšitelnosti jsem z 34-36 WPM z této odlehlé lokality zpomalil na 28 WPM. Na 160 i 80 m jsem se většinou přizpůsoboval proti stanicím či pracoval do 24 WPM či ještě méně. Teorie o rychlosti vysílání a vzdálenosti proti stanice se opět z druhé strany planety potvrdila. Bylo vidět, že mnoho hamů z této části světa si chtělo udělat spojení s novou zemí na těchto spodních zajímavých pásmech a oprášilo telegrafní klíče.

Jediný konflikt, či spíše rozpor s moji drahou polovičkou bylo při pile-upu od 13:30h a mé žádosti ve 20:30h večer o přinesení větší lahve... abych nepřerušil pile-up hi. To už nedopadlo.

Myslím, že při konečném skóre s EU 28,3 % z nejodlehlejšího konce naší planety v tomto EU nepřejícím období není špatné. Je však mimo chápání, proč stovky EU stanic neustále volají, když se po několikáté ptám konkrétní stanice na jediný chybějící znak ze šesti? Volají souběžně a trvale i při mém volání! I UP mne samozřejmě ruší a nemluvím ani o trvalém ladění i když poslouchám UP. Na druhé straně v pile-upu dost hrozný. Po čtyřech měsících mimo tuto komunitu, kde mi naprosto nic nechybělo jsem přemýšlel, proč si kazit krásnou chvíli u rigu touto hrůzou.

Po cestě zpět jsem se sešel s Patrickem VK2PN (ex OK2PAL do 1989), který měl vždy super signál a provoz na všech pásmech a který shodou okolností bydlel v 4,5 milionové Sydney 7 minut od našeho ubytování v nejprestižnější a nejdražší čtvrti v Sydney na Manly. Byli jsme spolu na pivku a protože jsem nebyl za 49 AUD (AUD je cca necelých 18 Kč) u holiče, dal jsem si po dlouhé době 4 točená půllitrová pivka za 48 AUD hi. Patrick pracoval jako VK9PN z Lord Howe Island atd.

Patrick používá na svém domě, kde bydlí samozřejmě v posledním 4.patře s nádherným výhledem na celý záliv na 20 – 10 m s úspěchem Hexbeama, drátové antény, K3 a PA EXPERT 1K-FA.

Velice se mi líbil jeho expediční "batoh" kde je vše připraveno a propojeno k provozu, TCVR, anténní tuner, zdroj, RTTY modem, repro, sluchátka, klíč… Skvělý nápad v rozměrech, které berou do letadla.

Škoda, že se nepodařilo kvůli pracovní vytíženosti a našemu nabitému programu ve VK setkat se se známým pořadatelem a účastníkem expedic Tommym VK2IR.

Krásná shod náhod byla také ta, že při rozhovoru s naším domácím Philem, jsem zjistil, že je také nadšený cyklista a byl před pár let v Čechách, 10 km od mého QTH na světoznámém závodu Sudety.

Všem OK a OM jsem potvrdil spojení po příjezdu ručně přes LOTW a k Vánocům dostanou i papírový QSL.

Všem OQRS DIRECT jsem potvrzoval spojení průběžně po 1 000 QSO (max. po 2-3 dnech) během pobytu na E51 přes LOTW a po příjezdu potvrdil i papírovým DIRECT QSL.

Došlé DRECT papírové QSL jsem také ihned po příjezdu rozeslal a navíc potvrdil i přes LOTW .

Myslím, že kdo sledoval podmínky a můj provoz, kde jsem se snažil na četné žádosti o mé aktivitě informovat okamžitě v clusteru, pravidelně pracovat podle otevření na stejných kmitočtech a druhem provozu nebyl problém udělat spojení. Byl jsem velice mile překvapen spojeními s mnoha anténně méně vybavenými kamarády a to pouze se 100 W.

Děkuji velice moc firmě Spiderbeam a moji rodině za trpělivost a starostlivost o mne při této činnosti.

Všem děkuji za spojení a těším se co nejdříve a v době nejlepších podmínek šíření pro EU na slyšenou na všech pásmech s novým větším PA, poslouchacími anténami, speciálními anténami či směrovkami na 160, 80, 40 a 30 m či z další pacifické lokality. Všechny aktuální informace vždy naleznete na QRZ.COM/E51DWC.

KIA ORANA

Společný oběd, zleva doprava: JIM (E50J – E51JD), BOB (E50V – E51CG), MILAN E51DWC, KATHY (E50K – E51CK),
ANDY (E50A – E51AND), BOB (E50B – E51BQ).

Vybavení radioamatérů na Raro:

Jim E50J – E51JD – YAESU FT-450D , 3el/3band (20,15,10 m /, 5 el/10 m), vertical 6m

Andy E50A-E51AND a Kathy E50K - E51CK – ICOM IC-756PRO, micro KEYERII, AMERITRON AL-1200, AT TUNER, YAESU 2800SDX, KLM-205 m, TENNADYNE T7, TRAP SLOPER. Jediný na Rarotonze, kdo má lineár. Ostatní pouze 100 W.

BOB E50B – E51BQ – YAESU FT-DX 1200, ICOM 7200, KENWOOD AT – 120, HEXBEAM

VICTOR E50V – E51CG - E51USA – nemá na vysílání a pravidelná setkání čas, antény v rozkladu.

A nakonec trochu čísel E51DWC:

Počty QSO podle kontinentů:

Statistika band/mode:

 Počty unikátních značek:

Statistika OK/OM: