Nedávno se mě jeden kamarád ptal, jestli by šla udělat anténa DHDL přepínatelná do dvou směrů. Potvrdil jsem mu, že by to šlo a nyní vám předkládám to, co jsem mu poradil. Je třeba dodat, že se jedná o nevyzkoušenou úpravu (ve svém pražském QTH nemám na tuto anténu místo), ale neznám jediný důvod, proč by to nemělo fungovat.
Anténa DHDL (obr. 1) měla svoji premiéru na expedici TX3A na Chesterfield Island a její autor George Wallner, AA7JV ji popsal [1] ještě během trvání expedice. Díky autorovi, který z antény neudělal komerční projekt, jako řada jiných, ale zveřejnil kompletní popis včetně modelu EZNEC, se anténa velmi rychle rozšířila a potvrdily se její vynikající vlastnosti. Popis antény najdete zde. Jednou z jejích mála nevýhod je, že je jednosměrová.
Obr. 1. Schématický náčrtek antény DHDL. Její popis najdete
v jiném článku na těchto stránkách.
Je známou skutečností, že místo zatěžovacího odporu požadované hodnoty lze použít odpor jiné hodnoty s transformátorem, který hodnotu zatěžovacího odporu transformuje na požadovanou hodnotu (obr. 2).
Obr. 2. Hodnotu zatěžovacího odporu lze transformovat
na požadovanou hodnotu transformátorem s převodem 1:n.
Pokud zvolíme hodnotu odporu rovnou impedanci použitého napáječe, můžeme na jednom místě přepínat směry vyzařování tím, že zaměníme vstup napáječe za zatěžovací odpor. To je tedy princip mojí úpravy (obr. 3).
Obr. 3. Upravená anténa DHDL, přepínatelná do dvou směrů.
Obě vertikální části jsou opatřeny transformátory 1:16. Mezi transformátorem a zátěží (přepínací skříňkou) jsou úseky napáječe libovolné, avšak stejné délky. Přepínání je v podstatě výměnou napáječe a zatěžovacího (zakončovacího) odporu. Vertikální části jsou označeny Va a Vb, jde tedy o přepínání mezi stavy Va=napáječ, Vb=zatěžovací odpor a Va=zatěžovací odpor, Vb=napáječ (obr. 4).
Obr. 4. Přepínací skříňka upravené antény DHDL.
Minimum vyzařování je vždy směrem k zatěžovacímu odporu. Zatěžovací odpor je ve skutečnosti 82 x 16 = 1312 Ω. Vzhledem k tomu, že anténa dosahuje maximální směrovosti (RDF) při Rz kolem 1300 Ω, ale maximálního předozadního poměru při odporu kolem 960 Ω, může být výhodné mít možnost měnit jeho velikost. Dosáhnout toho lze paralelním řazením odporů tak, aby velikost zatěžovacího odporu (po transformaci) byla mezi 960 – 1300 Ω, tj. hodnota skutečného odporu bude od 82 Ω (bez paralelního odporu) až k 60 Ω, čehož dosáhneme paralelním připojením odporu ke stávajícímu odporu 82 Ω.
Popisovaná úprava je navržena pro napáječ 50 Ω (např. kabel RG-58C/U). Jako velmi vhodný napáječ přijímacích antén se však ukázal i jeden kroucený pár z UTP kabelu, který má impedanci 100 Ω. U UTP kabelu je možné často dosáhnout i lepšího potlačení soufázových proudů, než u koaxiálního kabelu a UTP kabel je levnější. Zbývající vodiče lze použít k přivedení různých napájecích či ovládacích napětí k zesilovačům či přepínacím jednotkám, umístěným u antény. Proto je vždy vhodné zvážit použití UTP kabelu, který opatříme „naklapávacími“ tlumivkami (nejlépe z materiálu Fair-Rite 31).
73, Martin, OK1RR