Dříve DX expedice spíš opomíjely pásma 160 a často i 80 m. Dlouhodobě trvající špatné podmínky šíření na vyšších KV pásmech však vyvolaly obrat - na 160 a 80 m nyní většina expedic již pracuje a objevují se i zvláštní expedice, zaměření na tzv. "dlouhá" pásma. Zvýšený zájem o 160 a 80 m také způsobil změny v technickém vybavení expedic. Takřka pravidlem jsou antény s vertikální polarizací, dosahující nízkých vyzařovacích úhlů i v nepatrných výškách nad zemí, přičemž se využívá velmi dobré země, která bývá k dispozici zejména na ostrovech a svými parametry se blíží mořské vodě. Dalším charakteristickým rysem je používání speciálních přijímacích antén, které začalo kolem roku 2000, kdy je v širším měřítku použila expedice FO0AAA (Clipperton). K nejznámějším průkopníkům v oblasti přijímacích antén patřil Earl Cunningham, K6SE.
Hans, PA1HR/OE3JRC, zveřejnil novou srovnávací tabulku KV transceiverů a PA, která vychází z testů laboratoří ARRL, které bývají uveřejněny v QST. Přibyl FlexRadio Flex6500, nově je uveden čas, potřebný pro přepnutí RX/TX a porovnány váhy KV PA. Najdete ji zde.
Moderní telegrafní klíče toho dokážou nesrovnatelně víc, než jejich předchůdci ještě před poměrně nedávnou dobou, přesto však většinou nevyhovují požadavkům DX a závodního provozu. Existuje celá řada jednoduchých zapojení, které lze využít jen jako samostatný klíč a to v podstatě stejným způsobem, jako před 40 lety. Změnila se sice technologie, místo tranzistorů nebo víceúčelových integrovaných obvodů se téměř výhradně používá naprogramovaný mikrokontrolér. Zapojení jsou mnohem jednodušší, mívají méně součástek, přibyly také některé dříve méně obvyklé funkce (např. nastavitelná symetrie značek, tzv. weighting a nastavitelný poměr tečka/čárka), samozřejmostí je jambický režim (zpravidla přepínatelný Curtis A nebo B), některé klíče dokážou ovládat i PTT a tím zabránit „horkému spínání“ relé v PA, tím však výčet parametrů většinou končí.
